8 C 64/2022-26 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 19. 10. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 49 999 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z Rámcové smlouvy uzavřené dne 26. 1. 2021 pod [číslo] soud zjistil, že byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Z dodatku k této Rámcové smlouvě ze dne 5. 2. 2021 soud zjistil, že byl žalované poskytnut kontokorent do výše 50 000 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 18,90% p. a., RPSN ve výši 20,64%, součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobce. Bylo dohodnuto, že pokud žalovaná vyčerpá celou částku, zaplatí 59 449,97 Kč a to průběžně, připsáním peněz na běžný účet, přičemž tři měsíce od účinnosti dodatku byla mezi účastníky dohoda o bezúročném období, kontokorent byl splatný do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu. 5. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaná vyčerpala částku 49 999 Kč dne 7. 2. 2021. Nezaplatila nic. 6. Žalovaná porušila smluvní povinnosti, když dluh žalobci nesplácela připsáním peněz na její běžný účet, na výzvu k zaplacení nereagovala, došlo k zesplatnění dlužné částky k datu 2. 8. 2021. Žalobce požaduje po žalované smluvní úrok ve výši 8,9% p. a. z dlužné jistiny, úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny a kapitalizovaný úrok. 7. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 2. 8. 2021 s výzvou k zaplacení dlužné částky do 11. 8. 2021. 8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o kontokorentu, na základě které poskytl žalobce žalované částku 50 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku navýšenou o 9 449,97 Kč, celkem měla zaplatit 59 449,97 Kč, vyčerpala částku 49 999 Kč, nezaplatila nic. 9. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalované zkoumal s řádnou pečlivostí, když zjistil z jejího sdělení, že její příjem je 25 000 Kč. Doklad o výši příjmu žalované ani výpisy z bankovních či nebankovních účtů nedoložil. 10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé, dále soud postupoval podle ustanovení § 1820 a následujících občanského zákoníku. 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 5. 2. 2021 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 18. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 19. Žalobce tvrdil, že vycházel z žalovanou tvrzených skutečnosti, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalované o kontokorent vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaná příjem, zda z tohoto příjmu je schopna dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalované dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 20. V daném případě žalobce poskytl žalované částku 49 999 Kč, žalovaná zaplatila 0 Kč, zbývá doplatit částka 49 999 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba byla uznána důvodnou pouze částečně ohledně jistiny, ve zbytku byla jako nedůvodná zamítnuta, když soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval při zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet řádně, proto má nárok na vydání pouze bezdůvodného obohacení. 21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci plný úspěch. Byly přiznány náklady řízení z dlužné jistiny ve výši 49 999 Kč v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. - § 14b). Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu žalobce v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za dva úkony á 100 Kč Náklady řízení celkem 2 200 Kč.