8 C 68/2021-51 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 13. 1. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 9 818 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, ani se neomluvila, když před tím se ze dvou jednání řádně omluvila a požádala o jejich odročení s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 7. 2014 soud zjistil, že žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku a dále poplatek ve výši 8 832 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit 20 832 Kč v 56 týdenních splátkách po 372 Kč, první splátku dne 6. 8. 2014, poslední splátku dne 26. 8. 2015 Součástí smlouvy byly smluvní podmínky o úvěru. 4. Z čestného prohlášení o výši závazku ze dne 30. 7. 2014 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že celkem dluží žalobci částku 34 720 Kč. 5. Žalovaná na dluh dle sdělení žalobce zaplatila celkem 11 014 Kč v době od 30. 7. 2014 do 29. 3. 2017. 6. Výzva před podáním žaloby byla žalované zaslána dne 30. 1. 2018. 7. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 11. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Vzhledem k datu uzavření smlouvy 30. 7. 2014 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016. 15. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 16. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, kterou se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 17. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …. poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 18. Ke zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet se žalobce vyjádřil na výzvu soudu tak, že informace čerpal jednak od žalované, o jejich osobních a majetkových poměrech, dále kontroloval předložený doklad v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, nahlédl do insolvenčního rejstříku, kontroloval zaměstnání žalované telefonicky, stejně jako platební historii u jejich společnosti. 19. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalobce v roce 2014 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 12 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit částku 20 832 Kč, zaplatila částku 11 014 Kč. 20. Pokud se týká schopnosti žalované úvěr splácet, žalobce nedoložil žádné doklady, kterými by tyto skutečnosti prokazoval. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalované o úvěr vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaná příjem, zda z tohoto příjmu je schopna dluh splácet. Zcela jistě však věděl, že žalovaná má právě u jeho společnosti dluh ve výši 34 720 Kč. Tuto skutečnost nijak nepromítl do svého rozhodnutí, když bylo zřejmé, že žalovaná dluží vyšší finanční částku a není jasné, zda bude schopna další dluh řádně splácet. Tímto svým jednáním tak žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek. V daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalovaná si půjčila částku 12 000 Kč, zaplatila částku 11 014 Kč, zbývá doplatit částka 986 Kč. V této části soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl ji včetně příslušenství pohledávky, úroku z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci plný úspěch. Požadoval zaplacení částky 9 818 Kč, přiznaná byla částka 986 Kč. Žalobce byl úspěšný z 10%, neúspěšný z 90%, náklady řízení by tak náležely ve výši 80% žalované, která se jednání nezúčastnila, náklady řízení jí tak prokazatelně nevznikly, proto výrok o nákladech řízení je negativní.