8 C 78/2022-99 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 30. 6. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 41 640,21 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 17. 9. 2015 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 45 339 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v 96 měsíčních splátkách po 958 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 19,90%, RPSN ve výši 22,57%. Úvěr měl být zaplacen nejpozději do 20. 9. 2023. Poskytnuté finanční prostředky měly být použity na konsolidaci dluhů v celkové výši 20 339 Kč, přičemž poskytnutá finanční částka z úvěru měla být nejpozději do 19. 10. 2015 přímo převedena na příslušné účty určené ke splácení konsolidovaných dluhů uvedených v článku 2.2 a přebytek na splátkový účet uvedený v článku 3. 2. smlouvy. 5. Dle sdělení žalobce žalovaný mu zaplatil částku 47 128,16 Kč, žalovaný toto tvrzení nerozporoval. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což je doloženo seznamem postoupených pohledávek, kde je žalovaný uveden pod [číslo] seznamu. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 8. 2019 soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno, že pohledávka byla postoupena na nového žalobce. 8. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 15. 10. 2019 doporučeně. 9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 45 339 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku v 96 měsíčních splátkách po 958 Kč, celkem měl zaplatit 92 211 Kč, zaplatil 47 128,16 Kč. 10. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že byl právním předchůdcem žalobce zjištěn příjem žalovaného 18 920 Kč, žalovaný uvedl, že jeho výdaje jsou 0 Kč, přičemž banka sama jeho výdaje stanovila částkou 8 745 Kč. Dále ověřoval schopnost žalovaného splácet přes insolvenční rejstřík, žalovaný uvedl splátky ve výši 4 653 Kč, přičemž banka sama zjistila, že žalovaný měl dva spotřební úvěry u [právnická osoba], 1 spotřební úvěr mimo [právnická osoba], hypoteční úvěr, přičemž podle banky byl příjem klienta dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žádné listinné důkazy nedoložil. 11. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 16. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. - § 9 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 1. 2011, když smlouva byla uzavřena dne [datum] a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 20. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 21. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …. poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 22. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když neměl žádné informace o tom, jaké jsou příjmy žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovaných osob, apod. porušil svou povinnost vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Navíc věděl a smlouvu o úvěru tak koncipoval, že žalovaný splácí další úvěry nebo půjčky, když z úvěru vedeného pod č. [bankovní účet] měly být zaplaceny předchozí dluhy (konsolidované dluhy) ve výši, která činila skoro polovinu půjčené částky. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek schopnosti žadatele o úvěr tento splácet, přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovení § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 23. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 45 339 Kč, žal