8 C 98/2022-35 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 6. 4. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 16 004,30 Kč s příslušenstvím a částky 22 137 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z úvěrové zprávy, zpracované pravděpodobně v roce 2018, soud zjistil, že žalovaný uvedl adresu bydliště, rodné číslo s tím, že splácí jednu půjčku. 5. Stejná karta zákazníka byla doložena i v úvěru z roku 2021, ze které dále vyplývá, že žalovaný má příjem 22 500 Kč, výdaje jsou 3 860 Kč (vychází z životního minima, nikoliv z doložených dokladů žalovaného). Splácí jiné společnosti. 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 5. 2021 [číslo] soud zjistil, že žalobce půjčil žalovanému částku 15 000 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 27,88%, RPSN 31,73%, splátka byla dohodnuta vždy k 20. dni kalendářního měsíce ve výši 3,15% z výše sjednaného úvěrového rámce, tj. 473 Kč, celkem měl žalovaný zaplatit 17 265 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný zaplatit 1 419 Kč. 7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 18. 10. 2018 [číslo] soud zjistil, že byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 26,28%, RPSN 35,68%. Žalovaný měl zaplatit 31 551 Kč, výše jedné splátky činila 4% z aktuální dlužné částky. Na základě této smlouvy žalovaný vyčerpal z prostředků žalobce částku 43 280 Kč, zaplatil 48 208 Kč. 8. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 30. 12. 2021, odeslané dne 31. 12. 2021 doporučeným dopisem soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení všech dlužných částek. 9. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 24. 1. 2022 doporučeně. 10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobce a žalovaný uzavřeli v roce 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný vyčerpal z prostředků žalobce částku 43 208 Kč, zaplatil 48 208 Kč. V roce 2021 účastníci uzavřeli další revolvingový úvěr, na základě kterého, poskytl žalobce žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný měl zaplatit 17 265 Kč ve splátkách, zaplatil 1 419 Kč. 11. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, zkoumal řádně, popsal obecně právní úpravu, doplnil judikaturu, dodal statistický model a zhodnocení metodiky, ale nedoložil žádné důkazy, kterými by prokázal, že schopnost žalovaného úvěr splácet skutečně zkoumal. 12. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouvy o úvěru byly uzavřeny dne 18. 10. 2018 a 22. 5. 2021. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 20. Soudní dvůr už v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 21. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádostech žalovaného o úvěry vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, jaké má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například předložení potvrzení o příjmu, pracovní smlouvy, nákladů na bydlení, apod. Žalobce také neověřoval, jaký je skutečný příjem domácnosti, ve které žalovaný žije a jaké jsou jeho výdaje, včetně částky, kterou splácí za jiný úvěr či půjčku. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 22. Soud má za prokázáno, že žalobce půjčil žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 1 419 Kč, zbývá doplatit částku 13 581 Kč, při druhém úvěru žalovaný vyčerpal z prostředků žalobce 43 208 Kč, zaplatil 48 208 Kč, zbývá doplatit 0 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 84 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči posky