17 C 202/2018-54 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 13.8.2014 mezi [právnická osoba], právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované poskytl částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s poplatkem ve výši 8.361 Kč vrátit v 60 splátkách po 307 Kč týdně, splátky však řádně nehradila. Žalobkyně se domáhala neuhrazené jistiny ve výši 6.899,32 Kč, poplatku ve výši 6.621,68 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného do 16.11.2017 ve výši 1.687,78 Kč, úroku ve výši 2.956,08 Kč a ve výši 19,98 % ročně z částky 6.899,32 Kč od 17.11.2017 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 6.899,32 Kč od 17.11.2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované věřitel ověřoval z údajů získaných od žalované, z předložených dokladů a z databází. Věřitel si i ověřil, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Co do částky 281,03 Kč vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná uhradila v průběhu řízení 28.4.2020 28,97 Kč, 15.6.2020 27,14 Kč, 21.7.2020 39,74 Kč, 11.8.2020 74,66 Kč, 6.10.2020 74,66 Kč, 1.12.2020 35,86 Kč. V rozsahu zpětvzetí bylo řízení dle § 96 o.s.ř. zastaveno. 4. Za splnění předpokladů dle § 115a o.s.ř. rozhodoval soud ve věci bez nařízení jednání. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že dne 13.8.2014 uzavřel věřitel s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč. Žalovaná stvrdila převzetí částky a zavázala se zápůjčku s úrokem ve výši 1.277 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1.901 Kč a za hotovostní režim splátek ve výši 5.138 Kč vrátit v 60 splátkách po 307 Kč týdně. V kartě zákazníka ze dne 13.8.2014 žalovaná uvedla, že zápůjčku potřebuje na běžné výdaje domácnosti, pobírá státní podporu ve výši 8.000 Kč měsíčně, má jedno dítě, narozené v roce 2014, bydlí v podnájmu, za bydlení platí 500 Kč, na domácnost 2.000 Kč, jiné zápůjčky nemá. Je zatrženo předložení SIPa a výměry podpory. Žalovaná také uvedla, že je schopna zápůjčku splácet, není proti ní vedeno insolvenční řízení. 6. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou ze dne 16.11.2017. Postoupení bylo žalované oznámeno a byla také vyzvána k úhradě žalované částky do 10 dnů zásilkou podanou poště dne 6.12.2017 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení a z podacího lístku) 7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na zápůjčce do data postoupení zaplatila 5.200 Kč. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 3 písm. a), b) zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále jen ZosÚ), pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 11. Podle § 9 odst. 1,3 ZosÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 12. Podle § 22 odst. 5 ZosÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 13. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 14. Zákon č. 145/2010 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. 15. Ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 16. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 17. Věřitel povinnost uloženou § 9 ZosÚ nesplnil, neboť při nízkých příjmech žalované a jedné vyživovací povinnosti neověřoval výdaje na podnájem – cenu podnájmu, nezjišťoval, zda žalovaná má a jak splácí své jiné závazky než závazky ze zápůjček. Pokud by věřitel přistupoval k uzavření smlouvy tak, jak mu ukládá § 9 ZosÚ, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako výdaje, vyhodnotit, že není oprávněn úvěr poskytnout. Žalovaná zjevně při příjmu 8.000 Kč měsíčně a jedné vyživovací povinnosti nebyla schopna splátku ve výši 1.200 Kč měsíčně hradit. 18. Věřitel porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. 1