8 C 125/2022-56 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 31. 5. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 451,88 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žádosti o úvěr ze dne 18. 11. 2014 soud zjistil, že žalovaný uvedl svého zaměstnavatele, počet členů domácnosti a výši svého příjmu. Jako účel úvěru uvedl vybavení domácnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2014 soud zjistil, že účastníci podepsali smlouvu [číslo], na základě které žalobce vyplatil žalovanému částku 36 792 Kč, přičemž částka 30 000 Kč byla použita na úhradu stávajících úvěrů klienta, částka 1 500 Kč na úhradu poplatků a částka 5 292 Kč na úhradu pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný měl úvěr zaplatit v 84měsíčních splátkách po 554 Kč, celkem měl zaplatit 46 549,91 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 6,9% p. a., RPSN ve výši 14,37%. 6. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k okamžitému zaplacení dluhu a oznámil splatnost úvěru k datu 13. 3. 2020. 7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na nynějšího žalobce, což vyplývá i ze seznamu postoupených pohledávek, kde je žalovaný veden pod [číslo]. 8. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno doporučeným dopisem s datem 28. 12. 2021. 9. Z výzvy k úhradě ze dne 10. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. 10. Z výzvy před podáním žaloby, která byla žalovanému zaslána doporučeným dopisem dne 26. 4. 2022, bylo zjištěno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky. 11. Na výzvu soudu k doplnění žaloby, jakým způsobem byla zjišťována schopnost žalovaného úvěr splácet žalobce uvedl, že vycházel z údajů žalovaného, dále vyhledal žalovaného v databázi dlužníků v insolvenčním rejstříku, v rejstříku SOLUS, překontroloval platnost občanského průkazu žalovaného. Tyto doklady doložil, dále předložil výpisy z účtu žalovaného za roky 2014 – 2019, z ostatních dokladů se nedá určit, ke kterému datu byly vyžádány Z předložených dokladů nazvaných přidělené doklady soud zjistil, že žalovaný měl od právního předchůdce žalobce hypoteční, osobní a spotřebitelské úvěry od roku 2009. 12. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že byla podepsána smlouva o úvěru, na základě které žalovaný obdržel částku 36 792 Kč, měl zaplatit částku 46 549,91 Kč v 84 měsíčních splátkách po 554 Kč. Zaplatil 29 979,33 Kč, k zesplatnění úvěru došlo k datu 13. 3. 2020. 13. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 18. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 145/2010 Sb. - § 9 odst. 1, 3 o spotřebitelském úvěru, účinném do 30. 11. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 18. 11. 2014 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 22. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 23. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že schopnost žalovaného úvěr splácet prověřoval s důkladnou péčí. Měl k dispozici jednak údaje, které uvedl žalovaný, jednak výpis z účtu, výpis z insolvenčního rejstříku apod. Pokud se týká výdajů, žalobce neprokázal, že se jimi jakkoliv zabýval a že je ověřoval. Nicméně ze samotné smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr byl poskytnut na splacení předchozích úvěrů. Je tedy nepochybné, že žalobce věděl, že žalovaný nedostál smluvním podmínkám a poskytnutý předchozí úvěr nebo úvěry nesplácel. Není zřejmé, zda žalobce věděl, jaká je skutečná sociální, finanční a rodinná situace žalovaného a zcela jistě vůbec nevěděl, jaké jsou jeho výdaje. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalované dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které jej nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 24. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 36 792 Kč, žalovaný zaplatil částku 29 979,33 Kč, zbývá doplatit částka 6 812,67 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění – například úrok, smluvní pokutu apod. Žaloba byla uznána důvodnou částečně, co do částky 6 812,67 Kč – dlužné jistiny, včetně příslušenství, úroku z prodlení od 14. 3. 2020 do zaplace