8 C 17/2023-46 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 8. 11. 2022, domáhal po žalovaném zaplacení částky 402 251,94 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 17 329,74 Kč a příslušenství pohledávky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Na výzvu k vyjádření nereagoval, k nařízenému jednání se, ač řádně obeslán, nedostavil ani se neomluvil. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 7. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 363 683 Kč, který měl být zaplacen nejpozději do 5. 6. 2030 splátkami ve výši 6 714 Kč měsíčně. Úrok byl dohodnut ve výši 16,99 % p. a., při řádném splácení byla zvýhodněná úroková sazba ve výši 16,50 % p. a., RPSN byla dohodnuta ve výši 18,66 %. Jednalo se o účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení. Účelem úvěru byla konsolidace úvěrů nebo půjček, které byly poskytnuty. V té době žalovaný dlužil [obec] [anonymizováno] částku 303 683 Kč. Splátky měly být hrazeny vždy k 5. dni každého kalendářního měsíce, první splátka dne 5. 8. 2021, poslední dne 5. 6. 2030 ve výši 236 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit 107 splátek. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2022 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce, což vyplývá i ze seznamu postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dne 16. 6. 2022. 5. Výzva k zaplacení byla žalovanému zaslána dne 15. 12. 2021 právním předchůdcem žalobce, stejně jako oznámení o zesplatnění úvěru s datem 16. 1. 2022. 6. Předžalobní výzva ze dne 5. 9. 2020 byla žalovanému zaslána doporučeně. 7. Žalobce byl vyzván před zahájením jednání, aby doplnil skutková tvrzení a navrhl důkazy k prokázání schopnosti žalovaného úvěr splácet, když je zřejmé, že úvěr byl poskytnut ke konsolidaci jiných peněžitých dluhů, takže právní předchůdce žalobce při uzavíraní úvěrové smlouvy věděl, že žalovaný má dluhy, které nesplácí. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že postupoval řádně, v souladu se zákonem a opakovaně odkázal na rozsudek KS České Budějovice ze dne 21. 7. 2020, přestože soud již několikrát uvedl, že má jiný názor než Krajský soud v Českých Budějovicích. Odkázal také na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 CO 367/2020-170, v němž se řešilo neuvedení měsíčních plateb domácnosti žalovaného. K výzvě soudu doložil, že žalovanému byl v dubnu 2021 poskytnut kontokorentní úvěr a také osobní úvěr. Doložil potvrzení o výši příjmu, ze kterého vyplývá, že příjem žalovaného za posledních 12 měsíců byl 21 256 Kč, nicméně pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 16. 12. 2021. Jiné důkazy ani doklady žalobce nedoložil. 8. V průběhu soudního jednání dne 13. 7. 2023 byl zástupce žalobce vyzván v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil skutková tvrzení ohledně žalované částky, jejíž výše nesouhlasila s tvrzenými skutečnostmi. Zástupce žalobce uvedl, že odkazuje na tabulku, kterou má soud k dispozici na č. l. 16 spisu, žádný jiný výpočet, na co byla částka 14 964,86 Kč započtena, nemá. Hlavní rozpor byl rozdíl mezi částkou 383 144,84 Kč a částkou 363 683 Kč, jako úvěrem nebo částkou poskytnutou žalovanému, k čemuž zástupce žalobce sdělil, že odkazuje na písemné vyjádření, které má soud k dispozici. Potvrdil, že rozdíl představuje úrok ve výši 17 329,74 Kč a částka 2 100 Kč je smluvní pokuta, přičemž připustil, že částka 2 100 Kč byla pravděpodobně započtena 2x. Navrhl, aby soud vyzval žalobce ke sdělení, z jakého důvodu požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 17 329,74 Kč a tutéž částku požaduje také v jistině dluhu. 9. V závěrečném návrhu zástupce žalobce navrhl, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání soud neshledal důvody. 10. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 14. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 2. 7. 2021 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 19. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení] a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 20. Žalobci je známo, že soud klade důraz na posouzení schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Je nepochybné, že žalobce věděl, že poskytuje úvěr osobě, která předchozí závazky vůči němu neplní. Žalobce poskytl žalovanému částku 363 683 Kč, přičemž částka 303 683 Kč sloužila ke konsolidaci předchozích úvěrů nebo půjček, které nebyly uhrazeny. Z předložených dokladů není vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o úvěr vycházel. Není zřejmé, zda věděl, zda z daného příjmu je žalovaný schopen dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti a podobně. Každopádně věděl, že žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou do prosince 2021 a není tak zřejmé, zda si žalobce ověřoval, zda od ledna 2022 bude žalovaný schopen úvěr splácet. Není ani zřejmé, jaké jsou osobní poměry žalovaného, zda žije ve společné domácnosti s jinými příbuznými, zda má vyživovací povinnost apod. Bylo