9 C 94/2023-21 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 29. 6. 2023 (ve znění doplňujícího podání ze dne 20. 9. 2023) se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkem 24 495 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že žalovaná uzavřela dne 29. 4. 2021 s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr a dále poplatek ve výši 14 185 Kč formou 52 týdenních splátek po 562 Kč. Žalovaná však své závazky nehradila řádně a včas. Na dlužné jistině neuhradila částku 13 444,85 Kč a na dlužném poplatku částku 11 050,15 Kč. Na předmětný úvěr uhradila dle sdělení žalobkyně pouze částku 4 600 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 (s účinností k 16. 12. 2022). Žalobkyně mimo zaplacení dlužné části jistiny a dlužného poplatku požaduje po žalované uhrazení příslušenství, a to smluvního úroku v sazbě 28,95 % ročně a zákonného úroku z prodlení (obojí jak v kapitalizované, tak i v obecně vymezené výši – do zaplacení). Žalobkyně dále sdělovala, jak byla posuzována úvěruschopnost žalované původním věřitelem. Jelikož žalovaná ode dne postoupení pohledávky již ničeho neuhradila, žalobkyně se obrátila se svým nárokem na soud. 2. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaná se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinila v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná prostřednictvím listiny Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 4. 2021 žádala společnost [právnická osoba] o poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč. Listina obsahovala základní údaje o žalované, počet vyživovaných osob (2), vlastnictví automobilu (ano), dále druh bydlení (nájem), zdroje příjmů (mateřská/rodičovská dovolená, počet zdrojů příjmů - jeden), finanční údaje (měsíční příjmy žadatelky – 10 000 Kč, příjmy domácnosti – 19 600 Kč, měsíční výdaje – 3 300 Kč bez další specifikace). Žalovaná dle karty neměla další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, měly být doloženy potvrzení o příjmu, 2 výpisy z bankovního účtu, výměr podpory/rozhodnutí o přiznání dávky a nájemní smlouva. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že výše uvedená společnost poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala uhradit navíc poplatek ve výši 12 625 Kč (který sestává z úroku 7 651 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částky 3 474 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení). Celková dlužná částka, kterou měla žalovaná uhradit činila 29 185 Kč (včetně doplňkového pojištění). Smlouva dále upravovala další práva a povinnosti smluvních stran, RPSN (17739 %). Listina je datována 29. 4. 2021, podepsána oběma smluvními stranami. Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru pak upravovaly podrobněji práva a povinnosti smluvních stran, zejména uzavření smlouvy, splácení úvěru, prodlení zákazníka. Z Tabulky umoření je zřejmé, že žalovaná čerpala částku ve výši 15 000 Kč a uhradila celkem částku 4 600 Kč. Výše dlužné jistiny pak koresponduje s žalobním návrhem. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek, tato skutečnost byla žalované oznámena prostřednictvím dopisu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 (součástí byla listina Informace o zpracování osobních údajů). V této listině byla žalované oznamována výše dlužné částky a číslo bankovního účtu pro úhradu této částky. Zaslání dopisu žalobkyně doložila podacím lístkem pošty. Předžalobní upomínkou – Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě – ze dne 1. 6. 2023 byla žalovaná upozorněna na možné soudní řízení v případě neuhrazení dlužné částky. K předžalobní upomínce byl doložen podací lístek pošty. 4. K schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou povinnost ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované (informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedené v části Ověřené dokumenty). Bylo rovněž nahlédnuto do insolvenčního rejstříku k žalované. Příjem žalované činí 19 600 Kč, žije v nájmu, proto dospěl původní věřitel k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná. Kopiemi dokladů předložené žalovanou žalobkyně nedisponuje. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Původní věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalované. 10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an., § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 11. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel (jako osoba v oboru orientovaná) povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 12. Ústavní soud ČR se v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“. 13. Soud má za to, že původní věřitel povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnil, neboť vůbec neověřoval pravidelné výdaje žalované (zejména, co se týče výdajů na stravu, ošacení, jiné běžné náklady, pojištění, dopravu...). Odhadované měsíční výdaje žalované byly stanoveny na částku 3 300 Kč (aniž by byly blíže specifikovány), takové nízké čás