10 C 30/2024-49 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu dne 25. 9. 2023, domáhala po žalované zaplacení částky 28 895 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaná se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřila.3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, nebo se k výzvě nevyjádřili.4. Z karty zákazníka, kterou žalovaná podepsala dne 28. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaná požadovala částku 20 000 Kč, uvedla adresu pobytu , adresa, , což je adresa městského úřadu. Uvedla, že bydlí jako nájemník od srpna 2019, má partnera, má jedno nezletilé dítě, je svobodná. Od ČSSZ , adresa, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 500 Kč. Má půjčku ve výši 10 000 Kč, splácí 1 350 Kč měsíčně, náklady na bydlení a živobytí činí 7 650 Kč měsíčně. Dle žalobkyně doložila složenky o příjmech, nájemní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn – SIPO, které předloženy nebyly.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 4. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč na dobu 80 týdnů a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku, navýšenou o částku 18 800 Kč, která se skládá z částky 3 400 Kč - úrok, částky 4 000 Kč - administrativní poplatek, částky 11 400 Kč – odměna za hotovostní inkaso splátek, takže žalovaná měla celkem zaplatit 38 800 Kč v 80 týdenních splátkách po 485 Kč. RPSN byla dohodnuta ve výši 163,05 %. Úrok ve výši 20,74 % p. a.6. Žalobkyně sdělila ve svých skutkových tvrzeních, že žalovaná zaplatila 23 855 Kč.7. Z karty zákazníka, kterou žalovaná podepsala dne 17. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná požadovala částku 15 000 Kč, uvedla adresu pobytu shodně jako v bodě 3. Uvedla, že žije s rodiči od června 2020, má jedno nezletilé dítě, je svobodná. Od ČSSZ , adresa, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 500 Kč. Je zaměstnaná na vedlejší příjem – brigádu – úklid za 2 000 Kč měsíčně. Její výdaje jsou 8 182 Kč, má půjčku ve výši 20 000 Kč a celkové měsíční splátky ve výši 2 182 Kč. Doložila složenky o příjmech, nájemní smlouvu a faktury za elektřinu, vodu, plyn – SIPO s tím, že vše je psáno na otce, předloženy však nebyly.8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu 60 týdnů a žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku, navýšenou o částku 12 000 Kč, která se skládá z částky 3 000 Kč - úrok, částky 3 000 Kč - administrativní poplatek, částky 6 000 Kč – odměna za hotovostní inkaso splátek, takže žalovaná měla celkem zaplatit 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. RPSN byla dohodnuta ve výši 206,15 %. Úrok ve výši 32,15 % p. a.9. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná zaplatila částku 13 050 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na nynější žalobkyni.11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalované oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele.12. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 25. 8. 2023 doporučeně.13. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli v roce 2020, dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to v dubnu a září na základě, které poskytl žalobce žalované částku 20 000 Kč a 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku navýšenou o poplatky (úrok, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso splátek), takže celkem měla zaplatit 38 800 Kč a 27 000 Kč. Zaplatila 23 855 Kč a 13 050 Kč.14. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované zkoumala s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Tyto tvrzené skutečnosti však nedoložila žádnými důkazy kromě karty zákazníka.15. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.20. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.24. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva o úvěru byla uzavřena dne 28. 4. 2020 a 17. 9. 2020. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.25. Soudní dvůr už v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů: „ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.26. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou tvrzené skutečnosti ověřovala, žádné doklady však žalobkyně k těmto svým tvrzením nepředložila, zejmé