19 C 20/2024-54 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 11. 2023 se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel tři smlouvy o úvěru za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly však žalovanou stranou porušeny. Žalovaná částka představuje neuhrazené jistiny, poplatky a úroku a úroky z prodlení.2. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Žalobce v prvé řadě ve věci prokázal svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek mezi žalobcem a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, jako původním věřitelem ze dne , datum, .4. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 17. 11. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem – spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných týdenních splátkách po 690 Kč spolu úrokem ve výši 4 600 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 9 200 Kč. Ve smlouvě je uvedena výše úroku 24,87 % ročně z dlužné částky. Žalovaná uhradila na smlouvu částku 32 690 Kč. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že bydlí u rodičů se synem, který pobírá invalidní důchod. Její příjem činí 2 550 Kč ze zaměstnání, 4 400 Kč pečovatelský příspěvek, jako svůj příjem uvedla invalidní důchod syna ve výši 10 161 Kč. Jako výdaje uvedla 2 000 Kč na bydlení, 7 000 Kč na osobní výdaje, 2 650 kč splátka předcházejících úvěrů a 1 311 Kč zdravotní výdaje.5. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 31. 1. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem – spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 24 000 Kč, který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných týdenních splátkách po 720 Kč spolu úrokem ve výši 4 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 9 600 Kč. Ve smlouvě je uvedena výše úroku 24,90 % ročně z dlužné částky. Žalovaná uhradila na smlouvu částku 26 460 Kč. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce opět tvrdí, že jeho právní předchůdce vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru. Žalovaná při této druhé žádosti o úvěr uvedla, že stále bydlí u rodičů se synem, který pobírá invalidní důchod. Její příjem nově činí 12 235 Kč ze zaměstnání, 4 400 Kč pečovatelský příspěvek navýšený o částku dalších 500 Kč na mobilitu a uvedla invalidní důchod syna ve výši 8 794 Kč. Jako výdaje uvedla 2 500 Kč na bydlení, 8 000 Kč na osobní výdaje, 4 455 Kč splátka předcházejících úvěrů a 1 641 Kč zdravotní výdaje.6. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 26. 4. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem – spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč spolu úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč. Ve smlouvě je uvedena výše úroku 24,69 % ročně z dlužné částky. Žalovaná uhradila na smlouvu částku 13 760 Kč. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobce opět tvrdí, že jeho právní předchůdce vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru. Žalovaná při této již třetí žádosti o úvěr uvedla, že stále bydlí u rodičů se synem, který pobírá invalidní důchod. Její příjem nově činí 7 288 Kč ze zaměstnání, 4 400 Kč pečovatelský příspěvek navýšený o částku dalších 550 Kč na mobilitu a uvedla invalidní důchod syna ve výši 9 467 Kč. Jako výdaje uvedla 5 000 Kč na bydlení, 7 000 Kč na osobní výdaje, 5 640 Kč splátka předcházejících úvěrů.7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdce žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.16. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při ur