Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí 17 C 72/2026-17 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 25.703,25 Kč s příslušenstvím s odkazem na úvěrovou smlouvu uzavřenou pod č. , hodnota, . Žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalované prověřovala nahlédnutím do databází bankovních a nebankovního registrů, exekucí, ISIR, z informací získaných od dlužníka i prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, . Případně vycházela z výpisů z účtu a výplatních pásek. Dále provedla lustraci v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Žalobkyně tvrdí, že žalované na úvěru poskytla jistinu v částce 11.000 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání.4. Z listin doložených žalobkyní soud zjistil:5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 23.4.2025 pod č. , hodnota, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované, spotřebiteli, úvěr do výše 11.000 Kč za úrok ve výši 1,066 % denně. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úroky a poplatky splatit ve splátkách. (zjištěno ze smlouvy o úvěru)6. Žalovaná o sobě v žádosti o úvěr uvedla, že disponuje s čistým příjmem 35.000 Kč měsíčně, má náklady na bydlení 15.000 Kč, nemá další nezbytné výdaje. Žije sama. Dle žádosti byl ověřen její příjem ve výši 51.973 Kč měsíčně. (zjištěno z žádosti)7. Podle výpisu z účtu a zprávy banky byla žalované na její účet dne 23.4.2025 vyplacena částka 11.000 Kč.8. Výzvou odeslanou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 16.12.2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky ve lhůtě do tří dnů (zjištěno z výzvy a potvrzení).9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.15. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.16. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.18. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.19. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala, zda žalovaná nemá vyživovací povinnosti, nezjišťovala, zda a jaké má nesplacené závazky, neověřila tvrzení žalované o výši nákladů na bydlení. Nezjišťovala, jestli žalovanou uvedený příjem je příjmem pravidelným. Žalobkyně ani neprokázala ověření příjmu žalované. Součet příjmů přicházejících na bankovní účet bez identifikace příjmů není dostatečným prokázáním úvěruschopnosti žadatele o úvěr, když takovýmito příjmy mohou být sociální dávky nebo také poskytnuté úvěry/zápůjčky, nadto žalovaná tvrdila žalobkyni vysoké náklady na bydlení a mnohem nižší než dle žalobkyně tzv. ověřený příjem.20. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 11.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.21. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 16.12.2025. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. a s obsahem výzvy se stala pohledávka splatnou k 22.12.2025 a následujícího dne se žalovaná ocitla v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaná si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musela být vědoma už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovanou tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnější žalované náklady v řízení nevznikly.23. O soudním poplatku bylo rozhodnuto v souladu s Položkou 2 bod 2 Sazebníku a § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, a to v poměru podle úspěchu účastníků řízení ve věci samé.