19 C 203/2025-52 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 9. 2025 2025 se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 15. 8. 2024, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 28 000 Kč za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly žalovanou stranou porušeny, když zápůjčka nebyla uhrazena řádně a včas, žalovaný na zápůjčku a poplatky uhradil celkově částku 10 780 Kč. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 27 434 Kč, úrok 3 382 Kč, poplatky 2 396 Kč, úrok z prodlení 649,68 Kč, smluvní pokuty 3 112,60 Kč, náklady upomínání 2 000 Kč a úrok z prodlení.2. Účastníci souhlasili s postupem podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.3. Ze smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 15. 8. 2024 distančně s žalovaným jako dlužníkem – spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 28 000 Kč, kterou žalovaný v plném rozsahu vyčerpal. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v 83 měsíčních splátkách spolu s poplatkem a úrokem ve výši 10 912 Kč. Na dluh uhradil žalovaný celkem částku 10 780 Kč.4. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí zápůjčky. Z předložených důkazů však poměry žalovaného nevyplývají. Je doložen jeho příjem ze zaměstnání ve výši okolo 30 000 Kč měsíčně, nejsou nijak doloženy základní výdaje žalovaného ani jeho osobní poměry. Z karty klienta vyplývá, že je ženatý, není nic doloženo k výdajům bydlení, sám žalovaný poukazuje na splátky jiných závazků ve výši 14 200 Kč měsíčně. Z doloženého výpisu z účtu žalovaného je nadto zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému před uzavřením předmětné smlouvy dne 5. 6. 2024 zápůjčku ve výši 100 000 Kč!5. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně byla podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.15. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.16. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila, když řádně nezjistila skutečné příjmy žalovaného, nezjistila pravidelné výdaje žalovaného. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Zvláště za situace, kdy v krátkém časovém období před uzavřením předmětné smlouvy poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 100 000 Kč. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušila zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovením § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatná.17. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že uvedená smlouva o úvěru ze dne 15. 8. 2024 je absolutně nep