19 C 217/2025-35 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobce domáhá vůči žalovanému zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovaným uzavřeli distančně smlouvu o revolvingovém úvěru dne 17. 1. 2025, na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční rámec až do výše 14 100 Kč za sjednaných podmínek. Žalovaný čerpal částku 5 000 Kč, a to dne 17. 1. 2025. Následně však sjednané podmínky porušil, když úvěr neuhradil řádně a včas, proto žalobce úvěr ke dni 19. 5. 2025 vypověděl. V prodlení s vrácením finančních prostředků je tak žalovaný ode dne 20. 5. 2025. Žalovaná částka představuje dosud neuhrazenou jistinu, poplatek za vyplacení úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok ve výši 6 374,91 Kč, poplatek za službu klidné spaní 87,84 Kč a poplatek za službu presto 165 Kč. Dále žalobce po žalovaném požaduje úhradu vyčíslené smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny úvěru za období od 17. 2. 2025 do 18. 5. 2025 ve výši 75,83 Kč.2. Účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě listinných důkazů obsažených ve spise s odkazem na ustanovení § 115a o. s. ř.3. Z listinných důkazů obsažených ve spise bylo zjištěno, že smlouva o revolvingovém úvěru číslo , hodnota, byla uzavřena mezi účastníky 17. 1. 2025 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Žalovaný smlouvu uzavřel jako spotřebitel. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec v částce do 14 100 Kč. Žalobce prokazatelně čerpal částku 5 000 Kč dne 17. 1. 2025. Žalovaný na danou smlouvu uhradil toliko částku 3,69 Kč, kterou žalobce započetl na jistinu a poplatek za službu klidné spaní. Žádnou další splátku žalovaný neučinil.4. Zjišťováním úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že vycházel z informací žalovaného při poskytnutí úvěru. Z předložených důkazů však skutečné poměry žalovaného nevyplývají. Je doložen jeho příjem z invalidního důchodu ve výši 9 676 Kč měsíčně, nejsou nijak doloženy základní výdaje žalovaného, ani jeho osobní poměry. Z výpisu z účtu žalovaného je nadto zřejmé, že žalovaný v období roku 2024 jiný příjem než ze shora uvedeného invalidního důchodu neměl, naopak uzavřel další půjčky, a to například na částku 8 000 Kč od společnosti , Anonymizováno, , 3 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., nadto je z výpisu z účtu jednoznačně zřejmé, že zapůjčené finanční prostředky využívá žalovaný především k nákupu velkého množství zboží, zde soud upozorňuje na platby z prosince 2024 na stránkách , Anonymizováno, , kdy v průběhu jediného dne zde odeslal finanční prostředky v částce přesahující 13 000 Kč v drobných platbách.5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určíte částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účast zákona vyžaduje.11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, to platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.15. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje za a) činnosti některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, za b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a za c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady a o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoliv. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv. Poskytovatel úvěru tedy musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady nebo jsou-li s nimi v rozporu. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěr, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.16. S ohledem na shoda provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil skutečné příjmy žalovaného a nezjistil pravidelné výdaje žalovaného, a tedy jeho reálnou schopnost převzatý závazek řádně splatit.17. Naopak z předložených důkazů je zcela prokázáno, že žalovaný dosahuje příjmu toliko 8 500 Kč v průměru, když se jedná o invalidní důchod, žádný jiný příjem žalovaného zjištěn nebyl.