19 C 167/2019-75 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 84 519,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že s žalovaným uzavřela dne 24. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce částky 39 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě nevrátil. Vedle jistiny ve výši 39 000 Kč se žalobkyně domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 6 817,92 Kč, smluvního úroku ve výši 14 452 Kč, poplatků za správu zápůjčky ve výši 4 000 Kč, poplatku za upomínku ve výši 750 Kč a smluvních pokut ve výši 19 500 Kč. Žalobkyně tvrdí, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posoudila dostatečně, a to nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, kontrolou platnosti občanského průkazu, výpisem z účtu, výplatními páskami a údaji získanými od žalovaného. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání. 4. Smlouva o zápůjčce pod [číslo] je datována dnem 24. 7. 2017. Je v ní uvedeno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Ve smlouvě je uvedena výše zápůjčky – 39 000 Kč a je v ní sjednána splatnost – 36 splátek po 2 807 Kč měsíčně (vyjma poslední, která je ve výši 2 797 Kč), první splátka byla splatná ke dni 1. 9. 2018, výše RPSN – 111,4 %, úrok 58 % p. a., administrativní poplatky ve výši 36 × 500 Kč. Pod body 6 až 9 smlouvy jsou upraveny nároky žalobkyně na smluvní pokuty a na náhrady nákladů vzniklé ve spojitosti s prodlením ve výši dle sazebníku, který je přílohou smlouvy. Pod bodem 11 je upraveno právo zesplatnit pohledávku pro případ neuhrazení splátky v 30 denní lhůtě (zjištěno ze smlouvy). 5. Žalobkyně předložila výsledky vyhledávání, výpis z exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z účtu, pracovní smlouvu žalovaného, ze kterých bylo zjištěno, že žalobkyně měla výsledky vyhledávání a listiny k dispozici před uzavřením smlouvy. Soud z citovaných listin zjistil, že občanský průkaz předložený žalovaným je platný, žalovaný je svobodný. Vůči žalovanému v rozhodném období neprobíhalo insolvenční řízení ani exekuce. Žalovaný byl zaměstnán v [právnická osoba] Vyplnil, že bydlí u rodičů, v domácnosti jsou tři výdělečné osoby, za bydlení platí 2.000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl v měsíci květen 2017 příjem ze zaměstnání 10 167 Kč, zůstatek 2 898 Kč, v měsíci červen 2017 zůstatek 9 298,73 Kč, za situace, kdy mzda zaměstnavatele činila 18 843 Kč a k tomu v tomto měsíci čerpal další půjčku od společnosti [právnická osoba], ve výši 10 000 Kč a další od [právnická osoba], ve výši 4 000 Kč. Výpis za měsíc červenec 2017, kdy byl úvěr čerpán, předložen nebyl. Žalobkyně vyplatila žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne 27. 7. 2017 částku 39 000 Kč (zjištěno ze smlouvy, z výpisu z účtu). Z výpisu z účtu ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na zápůjčce uhradil žalobkyni do tvrzeného data zesplatnění celkem částku 0 Kč. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Věřitel byl dle § 86 ZosÚ povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. 15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008 /48/ Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 17. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 /48/ nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sa