14 C 60/2020-23 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 160 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že původní věřitelka [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Popsala, jakým způsobem byla úvěrová smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 1 840 Kč činí 7 160 Kč nejpozději splatných dne [datum]. Původní věřitelka postoupila pohledávku žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, která byla odeslána [datum]. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud její uplatněný nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Posléze žalobkyně ve vyjádření ze dne [datum] sdělila soudu, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu chybně započetla částečné úhrady žalovaného ve výši 1 840 Kč ze dne [datum], jistina správně činí 6 160 Kč, v rozsahu dosud nezapočtených úhrad žalovaného ve výši 1 000 Kč tak vzala žalobu zpět a navrhla soudu, aby žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 6 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 6 160 Kč od [datum] do zaplacení. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně k výzvě soudu uvedla pouze to, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala původní věřitelka v souladu s čl. 2 úvěrové smlouvy, který citovala, podle nějž byla původní věřitelka oprávněna nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta a žalovaný souhlasil i s použitím aplikací Instantor či Kontomatik a/nebo TelcoScore i s lustrací v dlužnických registrech. Dále původní věřitelka ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životními minimu 3 410 Kč. [příjmení] konkrétní údaje týkající se žalovaného neuvedla. Původní věřitelka postoupila pohledávku na právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] smlouvou ze dne [datum] a tato společnost postoupila pohledávku žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. 3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby a vyjádření žalobkyně (které mu byly doručeny spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Co do jistiny 1 000 Kč, soud řízení z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Žalobkyně po tomto zpětvzetí požadovala pouze zaplacení částky 6 160 Kč s úrokovým příslušenstvím z této částky, ke zpětvzetí žaloby ohledně příslušenství z částky 1 000 Kč však žalobkyní nedošlo. Řízení tak nemohlo být zastaveno ohledně úrokového příslušenství z částky 1 000 Kč a uplatněný nárok na úroky z prodlení z této částky je proto součástí zamítavého výroku III. této žaloby. 6. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původní věřitelkou [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 8 000 Kč, což je zjevné z předloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se zavázal úvěr včetně smluvního úroku 276 % p.a. zaplatit v době splatnosti do [datum]. Žalovaný měl ve vztahu ze smlouvy o úvěru postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku (dále jen o.z.) o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ). V žádném z dokumentů předložených žalobkyní nejsou obsaženy žádné údaje o příjmech a výdajích žalovaného. V úvěrové smlouvě je uvedeno pouze to, že původní věřitelka může nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta a dále, že klient souhlasí s použitím aplikací uvedených ve smlouvě. [příjmení] konkrétní údaje ve vztahu k žalovanému o jeho příjmech a výdajích, příp. o dalších jeho poměrech, žalobkyně soudu nesdělila, rovněž nedoložila, že údaje o úvěruschopnosti žalovaného byly skutečně vyhledány prostřednictvím jakýchkoli databází. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena z původní věřitelky [právnická osoba] na [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ze [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou z [datum], která byla žalovanému odeslána téhož dne. 7. Původní věřitelka byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že původní věřitelka povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně nebyla soudu schopna sdělit žádné konkrétní údaje zjištěné při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, odkazovala pouze na znění smlouvy. Původní věřitelka porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ původní věřitelka zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto původní věřitelka smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokých úroků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti původní věřitelky byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné. Ve smyslu § 2993 o.z. tak má žalobkyně právo jen na to, co původní věřitelka žalovanému plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 6 160 Kč. Žalobkyně se ostatně také ničeho jiného podanou žalobou nedomáhá. Tato částka tedy byla na jistině žalobkyni přiznána výrokem II. tohoto rozsudku. 8. Úroky z prodlení v rozsahu dle výroku II. z přiznané jistiny 6 160 Kč byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným až na výzvu k zaplacení. Soud má za prokázáno odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne [datum], za doručenou ji v souladu s ust. § 573 o.z. považuje dne [datum]. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění tří dnů, bezdůvodné obohacení se tak stalo splatným dnem [datum]. Ode dne [datum] je tak žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonná sazba úroků z prodlení činila první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení žalovaného (tj. k [datum]), 10 % ročně, jelikož však žalobkyně učinila předmětem žaloby pouze úroky z prodlení ve výši 9 % ročně, byly jí přiznány úroky z prodlení v této procentní výši od prvního dne prodlení, tj. ode dne [datum]. Výrokem III. soud žalobu zamítl ohledně uplatněného nároku na úroky z prodlení 9 % ročně z částky 6 160 Kč od [datum] do [datum] a dále ohledně úroků z prodlení 9 % ročně z částky 1 000 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata částečně zpět, od [datum] do zaplacení. 9. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 6 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci a kritéria procesního zavinění na zastavení řízení. Žalobkyně požadovala na jistině celkem částku 7 160 Kč, v č