17 C 130/2021-37 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 25. 3. 2017 mezi [právnická osoba], právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl částku 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 23,72 %, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.120 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 3.200 Kč vrátit ve splátkách. Uhradil pouze 2.020 Kč. Žalobkyně se také domáhala zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 7.11.2016 mezi věřitelem a žalovaným. Tvrdí, že věřitel žalovanému poskytl na tomto úvěru částku 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 23,72 %, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 6.000 Kč vrátit ve splátkách. Uhradil pouze 13.220 Kč. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že dotazem u žalovaného byly zjišťovány jeho poměry, ke kterým předložil doklady zaznamenané v kartách zákazníka. 2. Po zpětvzetí, o kterém bylo rozhodnuto dle § 96 o.s.ř. výrokem I, se žalobkyně domáhá nesplacené jistiny ve výši 8.000 Kč a 9.919,13 Kč s úroky z prodlení. 3. Žalovaný namítá, že již v roce 2008 byl hospitalizován, trpěl poruchami paměti a jeho zdravotní stav vyžadoval celodenní dohled. Posléze bylo znalecky zjištěno, že pro duševní poruchu není schopen domyslet důsledky smluv. 4. Za splnění předpokladů dle ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 7.11.2016 uzavřel věřitel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný v ní potvrdil převzetí částky 15.000 Kč. Ve smlouvě se zavázal, že částku spolu s úrokem ve výši 23,72 %, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 6.000 Kč vrátí ve splátkách v 58 splátkách po 450 Kč týdně. 6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 6.11.2016 žalovaný uvedl, že je zaměstnán ve firmě m2 na dobu od dubna 2016 do 31.12.2016 s čistým příjmem 13.900 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnosti, bydlí s manželkou, na bydlení v nájmu vynakládá 3.500 Kč, má ostatní výdaje ve výši 3.500 Kč. Je zatrženo předložení výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvy. Položky jiné příjmy, splátky úvěrů, půjčky a úvěry nevyplnil. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 25. 3. 2017 uzavřel věřitel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný v ní potvrdil převzetí částky 8.000 Kč. Ve smlouvě se zavázal, že částku spolu s úrokem ve výši 23,72 %, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.120 Kč a odměnou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 3.200 Kč vrátit v 58 splátkách po 240 Kč týdně. 8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 24.3.2017 žalovaný uvedl, že je zaměstnán od ledna 2017 u [anonymizována dvě slova] [obec] na dobu do 31.3.2017 s čistým příjmem 12.220 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnosti, bydlí s manželkou, na bydlení v nájmu vynakládá 3.000 Kč, má ostatní osobní výdaje ve výši 3.500 Kč, splácí úvěr v částce 1.800 Kč měsíčně. Je zatrženo předložení výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvy. Položku jiné příjmy, půjčky a úvěry mimo těch u věřitele nevyplnil. 9. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou ze dne 15.1.2021. Oznámení o postoupení bylo žalovanému zasíláno zásilkou podanou dne 15.2.2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení a z podacího lístku) 10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 17. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 18. Podle § 9 odst. 1,3 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 19. Podle § 22 odst. 5 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 20. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 21. Ustanovení § 1 zákonů o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 22. Ustanovení zákonů o spotřebitelském úvěru ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 23. K okruhu informac