17 C 144/2020-26 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení nedoplatku jistiny a úroku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 8. 2017. Tvrdí, že žalovaná měla na úvěru vrátit 17.700 Kč, ale vrátila pouze 6.358 Kč. 2. Žalovaná potvrdila podpis smlouvy o úvěru. Uvedla, že žalobkyni dokladovala občanský průkaz a doklady o příjmech, tj. rodičovské dávky, přídavky na děti, příspěvek na bydlení, příspěvek poskytovaný v souvislosti se zdravotním stavem syna. V roce 2017 měla tři nezletilé děti, z toho dvě ve své péči. Aktuálně je kvůli [anonymizováno] onemocnění bez příjmů, proto také nepřistoupila na splátky navrhované žalobkyní. 3. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 21. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 3.500 Kč a poplatky ve výši 4.200 Kč vrátit v týdenních splátkách po 295 Kč. [příjmení] 10.000 Kč byla dne 21. 8. 2017 žalované vyplacena. 4. K zjišťování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalované při poskytnutí úvěru, z databáze dokladů, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z dokladů o příjmech a z platební historie dlužníka u žalobkyně. 5. Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v domácnosti s 4 vyživovanými osobami, je svobodná, nevlastní vůz ani nemovitosti, u žalobkyně má už spotřebitelský úvěr, je na mateřské dovolené, pobírá státní podporu ve výši 3.300 Kč a jiné příjmy ve výši 15.242 Kč. Bydlí v nájmu, plátí nájemné ve výši 5.379 Kč a energie ve výši 780 Kč, splácí žalobkyni úvěr ve výši 1.278 Kč měsíčně a má jiné výdaje domácnosti ve výši 1.222 Kč. Zatrhla předložení občanského průkazu, výměru podpory, výměru dávky. 6. Žalobkyně o žalovanou částku žalovanou upomínala výzvou ze dne 10.1.2020 (zjištěno z upomínky a tvrzení účastnic) 7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. 13. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 14. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008 [číslo] Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudní dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudní dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C [číslo] [příjmení] [příjmení] a ve věci [číslo] [anonymizováno] [obec] nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudní dvora ve věci [číslo] [anonymizována dvě slova]. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudní dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 15. Zákon [číslo] Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). [příjmení] cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 16. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 [číslo] nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 17. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení] a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 18. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 19. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila. Nezjišťovala a neověřovala pravidelné výdaje žalované, mj. obvyklé výdaje na bydlení. Žalobkyně nezjišťovala existenci a stav jejích závazků a jejich splácení (vyjma svých). Jestliže jediným zdrojem příjmů žalované byly dávky, kterými bylo dorovnáváno její živobytí a živobytí jejich dětí, včetně nezbytných nákladů na bydlení, jak vyplývá z tvrzení žalované a ostatně i z dokladů žalobkyně, nebyla žalovaná k datu uzavření smlouvy o úvěru úvěruschopná. 20. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smluv tak, jak jí uklád