17 C 228/2020-16 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhá proti žalovanému zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 23.5.2016 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným. Tvrdí, že [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalovanému poskytla částku 7.000 Kč. Žalovaný se zavázal částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč a pojištění ve výši 174 Kč vrátit ve splátkách. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil pouze 9.487 Kč a domáhá se částek uvedených ve výroku I a II tohoto rozsudku. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil: Dne 23.5.2016 [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovaným, jako spotřebitelem, smlouvu o zápůjčce částky 7.000 Kč, kterou mu téhož dne předala. Žalovaný se zavázal zápůjčku s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.800 Kč a za pojištění ve výši 174 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Bylo dohodnuto, že nejprve se hradí poplatky a úrok ve výši 980 Kč a pojištění, poté jistina. V žádosti o zápůjčku žalovaný uvedl svůj čistý příjem 21.860 Kč, výdaje 10.212 Kč, z toho výdaje na bydlení 3.100 Kč, na domácnost 3.200 Kč, na spoření/pojištění 1.912 Kč a na splátky úvěrů 2.000 Kč (u [anonymizováno] úvěr ve výši 15.000 Kč). Předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky. Uvedl, že je svobodný, bydlí sám v nájmu, nemá nezaopatřené děti. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. 5. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1, věty prvné o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 1813 věta prvá o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 10. Podle § 1815 o.z. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, dohodu o úrocích a poplatcích za administrativní činnost, zjišťování úvěruschopnosti a postoupení pohledávky. 12. Sjednání poplatku za hotovostní inkaso soud vyhodnotil jako neplatné. Z databáze časových řad ARAD České národní banky bylo zjištěno, že sazba nových úvěrů na spotřebu pro domácnosti s fixací na 1 rok až 5 let v měsíci květnu 2016 činila 11,07 % p.a. Výše inkasního poplatku se odvíjí od výše poskytnutých peněžních prostředků (viz čl. 2 smlouvy) a nikoliv od inkasních nákladů. Zjevně je poplatek vyžadován v plné výši, i pokud dlužník déledobě neplatí a v souladu se smlouvou (čl. 8) vznikl věřiteli nárok na zesplatnění, čímž by odpadly, pokud by fakticky existovaly, náklady s inkasem. 13. Podle judikatury Nejvyššího soudu vyjádřené např. v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ 14. S přihlédnutím k výše uvedenému a ke skutečnosti, že dalším nákladem na zápůjčku je administrativní poplatek a byla sjednána a žalovaným už zaplacena odměna za zápůjčku ve výši sjednaných úroků, vyhodnocuje soud poplatek za hotovostní inkaso jako ujednání zakládají významnou a nepřiměřenou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného – spotřebitele, zjevně se příčící dobrým mravům, tedy absolutně neplatné podle § 588 o. z. Ani případná rizikovost úvěru nemůže odůvodnit poskytování finančních prostředků za výrazně odlišných podmínek než v bankovním sektoru. 15. Platbou ve výši 9.487 Kč již žalovaný zaplatil v plné výši dohodnuté úroky, administrativní poplatek, pojištění a část jistiny, na které mu chybí doplatit 67 Kč. Ve zbytku, vyjma úroků z prodlení z přiznané jistiny, je požadavek žalobkyně nedůvodný. 16. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s §§ 1968 a 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. – převážně úspěšný je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.