11 C 18/2020-90 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 1 481 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 1 481 250 Kč od 1. 10. 2019 do zaplacení a náhrady nákladů řízení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce návrh odůvodnil tím, že žil s žalovanou v partnerském vztahu od roku 2013 do 30. 9. 2019, přičemž výlučně ze svých prostředků v roce 2013 uhradil kupní cenu nemovité věci v k. ú. [katastrální území] [anonymizováno] [obec], zapsané na [list vlastnictví] za celkovou částku 2 962 500 Kč. Učinil tak z důvodu zajištění společného bydlení pro sebe a žalovanou, přičemž současně nechal zapsat žalovanou jako podílovou spoluvlastnici předmětné nemovité věci v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½, aniž by však žalovaná na kupní cenu čehokoliv zaplatila. Konkrétně žalobce v roce 2013 prodal dům ve svém výlučném vlastnictví za kupní cenu ve výši 2 640 000 Kč a z této částky vyplatil závazky částečně mu vzniklé za trvání jeho manželství s paní [jméno] [příjmení] a rovněž zaplatil část kupní ceny předmětné nemovité věci do výše 1 662 500 Kč. Zbývající část kupní ceny ve výši 1 300 000 Kč financoval žalobce prostřednictvím hypotečního úvěru, jenž za tímto účelem zajistil, a který doposud sám splácí. Tuto investici žalobce provedl výlučně za účelem získání prostor pro společné bydlení spolu se svou tehdejší družkou, žalovanou. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ke dni 30. 9. 2019 společné soužití zrušila, odpadl tento právní důvod pro pořízení investice na straně žalobce, a ten se tedy domnívá, že má po žalované nárok na vydání vzniklého bezdůvodného obohacení ve výši ½ jím uhrazené kupní ceny, tj. ve výši 1 481 250 Kč. Žalovaná však již dříve podala návrh k Okresnímu soudu ve Vyškově s žalobou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví předmětných nemovitých věcí, ve kterém požaduje, aby nemovité věci byly zpeněženy a výtěžek rozdělen mezi účastníky rovným dílem. Řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 4 C 254/2019. Žalované je přitom známo, že žalobce předmětné nemovité věci nadále obývá, váže jej k nim specifický vztah, s jejich prodejem nesouhlasí, on sám uhradil plnou kupní cenu a ona se nijak na kupní ceně nepodílela, přičemž on i nadále hypoteční úvěr sám splácí. Žalovaný nemá jinou možnost bydlení, po celou dobu soužití se žalovanou nemovité věci spravoval, udržoval, hradil z nich daň z nemovitých věcí i pojištění. V případě postupu, který navrhuje žalovaná, by se žalobce ocitl tzv. bez střechy nad hlavou, neboť pokud by mělo dojít k vyplacení podílu žalované a zároveň vyplacení úvěrující banky, žalobci by nezbyly finanční prostředky na případné další zajištění náhradního bydlení. Podle žalobce v případě zhodnocení nemovitosti investicemi prováděnými na základě právního důvodu, dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení v okamžiku, kdy právní důvod ztratil své účinky, tj. kdy odpadl. V konkrétním případě se tak stalo 30. 9. 2019, kdy se žalovaná ze společné domácnosti odstěhovala a kdy zrušili společné soužití. Soudní praxe přitom považuje i vzájemnou dohodu účastníků o společném bydlení a využívání nemovitosti k tomuto účelu, na jejímž základě se investující osoba podílela na pořízení nemovitosti za účelem získání prostoru pro společné bydlení, za právní důvod vynaložení investic na nemovitost, z pohledu naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení, vzniklého z právního důvodu, který odpadl. Ke vniku bezdůvodného obohacení dochází v okamžiku, kdy účastníci takové dohody zrušili společné soužití. Žalobce má za to, že skutková podstata bezdůvodného obohacení získaná plněním z právního důvodu, který odpadl, míří i na jeho případ. Dále zdůraznil, že své nároky z titulu bezdůvodného obohacení nemohl v průběhu trvání soužití se žalovanou a společného bydlení vznést, neboť právní důvod, pro který investici provedl, trval po celou dobu jejich společného bydlení v předmětné nemovité věci a odpadl až v okamžiku, kdy se žalovaná odstěhovala, a společné soužití bylo ukončeno. Má tedy za to, že jeho nárok promlčen není, pokud by však soud dospěl k opačnému závěru, je přesvědčen, že námitka promlčení vznesená žalovanou, je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce je jednáním žalované vystaven reálnému nebezpečí, že zůstane bez střechy nad hlavou, přičemž žalovaná se na pořízení nemovitosti nijak nepodílela, a za takové situace by zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl pro něj nepřiměřeně tvrdým postihem. Žalobce žádnou další možnost bydlení nemá. Svůj nárok uplatnil až poté, co bylo ukončeno společné soužití účastníků z důvodu zdrženlivosti, tedy nikoli z důvodu liknavosti či nedbalosti. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznala ani z části a vznesla námitku promlčení žalobcových nároků. K věci uvedla, že žalobce po diskuzi s ní z vlastní vůle a s vědomím žalované uhradil celou kupní cenu nemovitosti v souladu s kupní smlouvou ze dne [datum]. Se souhlasem žalobce i žalované se tedy na základě této kupní smlouvy oba stali rovným dílem podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti. Žalovaná má za to, že právním důvodem, proč žalobce plnil na kupní smlouvu, je samotná kupní smlouva, která je stále platná, a není tedy dán žádný právní důvod, jež by odpadl. Žalobce a žalovaná neuzavřeli žádnou speciální dohodu o vypořádání toho, co žalobce sám plnil nad rámec svého podílu. Pokud tedy žalobce chtěl po žalované vymáhat to, co plnil nad rámec svého podílu, měl tak učinit v rámci primární právní úpravy o následném spoludlužnickém regresu. Dle žalované ustanovení ohledně bezdůvodného obohacení z právního důvodu, který odpadl, na tento případ nedopadají, neboť úprava bezdůvodného obohacení je svou povahou subsidiární a uplatňuje se pouze tam, kde není primární zákonná úprava, avšak tato v daném případě existuje, jde o nároky z podílového spoluvlastnictví a následný regres vůči spoludlužníkovi měl být uplatněn v obecné tříleté promlčecí lhůtě, která uplynula v září 2016. Žalovaná má dále za to, že případy bezdůvodného obohacení vzniklého z právního důvodu, jež odpadl, se týkají výhradně případů, kdy jeden z partnerů zhodnocuje nemovitý majetek ve výlučném vlastnictví druhého, což však není daný případ, když jediným právním důvodem k úhradě kupní ceny zde byla platně uzavřená kupní smlouva. Žalobce měl svůj regres uplatnit ihned poté, co byla kupní cena uhrazena, což se stalo nejpozději dne [datum]. Promlčecí lhůta skončila v roce 2016, a tudíž žalovaná vznesla námitku promlčení vůči veškerým nárokům žalobce. Žalovaná dále měla za to, že nelze na daný případ aplikovat ustanovení § 646 o. z., o osobách žijících ve společné domácnosti, vůči kterým nepočne běžet promlčecí lhůta, dokud vztah trvá, neboť s odkazem na ustanovení § 3036 o. z. je nutno v tomto případě ve vztahu k roku 2013 na běh promlčecí lhůty aplikovat ještě starý občanský zákoník a ten žádné ustanovení o stavení či přerušení promlčecí lhůty mezi nesezdanými partnery neupravoval. Ke stavení či přerušení promlčecí lhůty tak dojít nemohlo. Žalovaná k věci navíc uvedla, že po celou dobu společného soužití se na výdajích na domácnost, služby spojené s užíváním nemovitostí, společné vozidlo a jiné, podílela více než rovným dílem a důvod, proč opustila společnou domácnost s žalobcem, spočíval v tom, že čelila narůstajícímu domácímu násilí. 3. Ze shodných tvrzení účastníků soud vzal za své zjištění, že předmětné nemovité věci byly pořízeny výhradně z finančních prostředků žalobce. Na základě provedeného dokazování soud dále zjistil následující. Výpis z katastru nemovitostí potvrdil, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky každý o velikosti id. ½ ve vztahu k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. č. St. [číslo] o výměře [výměra] m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [identifikace stavby], [adresa], [anonymizováno]. V průběhu řízení vyplynula potřeba provedení aktualizace a bližší specifikace výpisu z katastru nemovitostí, tudíž soud tento důkaz ke dni rozhodování ve věci, tj. ke dni 10. 5. 2021, opatřil a z něj zjistil, že zápis vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem zůstal nezměněn a pokud se jedná o tvrzený závazek z hypotečního úvěru, bylo zjištěno, že na nemovitých věcech vázne zástavní právo smluvní pro pohledávku v celkové výši [částka], které je zřízeno ve prospěch [právnická osoba] Tento stav zápisu v katastru nemovitostí se udál na základě Kupní smlouvy ze dne [datum], ze které soud dále zjistil, že byla uzavřena mezi manžely [příjmení], jako prodávajícími na straně jedné a paní [celé jméno žalované], žalovanou, jako kupující 1. a panem [celé jméno žalobce], žalobcem, jako kupujícím 2., na straně druhé s tím, že jako vedlejší účastník a zprostředkovatel ve smlouvě figurovala [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Na základě této kupní smlouvy nabyli předmětné nemovité věci žalobce a žalovaná do podílového spoluvlastnictví s tím, že každému měl připadnout spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½ vzhledem k celku, a stalo se tak za kupní cenu ve výši 2 962 500 Kč. Kupní c