7 C 78/2024-42 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne , datum, domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tak, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, v elektronické podobě, a to prostřednictvím žádosti online na internetových stránkách poskytovatele. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného, ze kterého byla předtím zaplacena verifikační platba, kterou žalovaný potvrdil svoji vůli smlouvu uzavřít. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s příslušenstvím celkem částku , částka, do , datum, . Žalovaný neuhradil sjednanou částku řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dne , datum, . Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalobkyně zaslala žalovanému poslední upomínku před podáním žaloby dne , datum, .2. Podáním ze dne , datum, doplnila žalobkyně k výzvě soudu skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru tak, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet a vzhledem k této skutečnosti žalobkyně vzala svůj návrh zpět co do příslušenství – kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a smluvní pokuty , částka, a nadále požaduje pouze vrácení jistiny dluhu , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , náklady na uplatnění pohledávky ve výši , částka, a náhradu nákladů řízení.3. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.4. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a dále pokračoval v řízení pro zaplacení dluhu , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a náklady na uplatnění pohledávky ve výši , částka, .5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.6. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.7. Podle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.8. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu:Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo, tel. číslo, , kterou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, převodem na účet číslo , č. účtu, . Splatnost úvěru byla sjednána 30 dnů, datum splatnosti je uvedeno , datum, . Žalovanému byla na účet číslo , č. účtu, (uvedený ve smlouvě) vyplacena dne , datum, částka , částka, . Pohledávka ze smlouvy číslo, tel. číslo, byla platně postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení oznámeno písemně. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.9. Ze žalobních tvrzení a předložených listin nevyplývá, jak splnil právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného jako žadatele o úvěr, před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud v tomto směru vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení. Žalobkyně byla zároveň poučena, že je její povinností vylíčit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a že nedoplnění skutkových tvrzení může vést k zamítnutí žaloby, či její části pro neunesení břemene tvrzení, a že nedostatečná skutková tvrzení nelze nahrazovat odkazy na předložené listinné důkazy, neboť tyto slouží pouze k prokázání tvrzení již v žalobě učiněných. Žalobkyně byla dále poučena, že je dle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. povinna plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), tj. na podporu svých tvrzení je povinna označit a předložit důkazy, nerespektování této povinnosti může vést k zamítnutí žaloby, popř. její části pro neunesení důkazního břemene. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla v podání ze dne , datum, , že důkazy ke splnění uvedené povinnosti nedisponuje.10. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.11. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.16. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Povinností poskytovatele úvěru bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.17. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.18. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobkyně nedostála svým procesním povinnostem a neunesla procesní břemena (tvrzení a důkazní), když k výzvě soudu nedotvrdila a neprokázala splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, v důsledku čehož posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou. Nároky žalobkyně vůči žalovanému jsou tak omezeny na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.19. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění , částka, . Žalovaný podle ničeho na svůj dluh nezaplatil, což vyplývá ze žaloby a žalovaný toto nezpochybnil.