11 C 124/2025-36 – Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřela její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , , adresa, . Žalobkyně v žalobě uvedla, že není schopna doložit samotnou smlouvu o úvěru, pročež požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k této možnosti nevyjádřila navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud její souhlas s takovým postupem presumovat.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně odeslala na účet č. , č. účtu, dne 28. 7. 2023 platbu ve výši 16 000 Kč. U platby je uvedena poznámka: „uzavření úvěrové smlouvy u , právnická osoba, , Jméno žalované, “.5. Společnost , právnická osoba, . k dotazu soudu potvrdila, že účet č. , č. účtu, patří žalované.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 2. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, soud zjistil, že uvedené společnosti spolu uzavřely smlouvu, na základě níž se , právnická osoba, zavázala převést pohledávky uvedené v příloze č. , hodnota, k uvedené smlouvě na žalobkyni. Z této přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že takto byla na žalobkyni převedeny pohledávka za žalovanou ve výši 16 000 Kč.7. Z listiny označené jako „výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalovaná byla tímto dokumentem vyzvána k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalované zaslána dne 26. 4. 2025.8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:9. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalobkyni na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 16 000 Kč. Žalobkyně nemohla smlouvu o úvěru soudu doložit, proto se domáhá pouze vydání bezdůvodného obohacení v této výši. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění.10. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.11. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.12. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.13. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.17. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 28. 7. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Pohledávky za žalovanou z této smlouvy byly následně postoupeny žalobkyni.18. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.19. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C-679/18).20. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.21. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne 24. 10. 2024, Horyzont, C339/23).22. V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“23. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. […] Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit.“ Nejvyšší soud se k závěrům uvedeného rozsudku přihlásil také např. v rozsudcích ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, a ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024.24. V usnesení ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022, pak Nejvyšší soud konstatoval: „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně.“25. Žalobkyně nebyla schopna soudu doložit samotnou smlouvu o úvěru ani důkazy o ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru.26. Za takové situace nezbývá než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost žalované (viz výše citované závěry Nejvyššího soudu