Žalobou podanou u soudu dne 4. 3. 2026 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 83 703,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 1. 2026 do zaplacení z titulu dlužné částky plynoucí z dohody o narovnání a částku 15 987 Kč z titulu smluvní pokuty.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení zcela nečinná. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se k této možnosti nevyjádřila navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud její souhlas s takovým postupem presumovat.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Z listiny označené jako „Dohoda o narovnání“ ze dne 1. 8. 2025 (dále také jen „Dohoda o narovnání“), soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména dohodly nahradit dosavadní závazek vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, novým závazkem tak, že žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni částku 83 703,19 Kč v celkem , hodnota, měsíčních splátkách vždy k 25. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek.5. Z žalobních tvrzení soud zjistil, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou již první sjednané splátky a tedy že na svůj závazek uhradit žalobkyni částku 83 703,19 Kč neuhradila ničeho.6. Z čl. 2.7. Dohody o narovnání soud zjistil, že žalovaná se v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den trvání prodlení.7. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaná byla tímto dokumentem vyzvána k úhradě žalované částky. Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované téhož dne odeslána.8. Soud rovněž ověřil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, zkoumala úvěruschopnost žalované, a tedy že Dohoda o narovnání nebyla uzavřena za účelem obejití zákona o spotřebitelském úvěru.9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:10. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 1. 8. 2025 smlouvu, v níž se dohodly nahradit dosavadní závazek vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, novým závazkem tak, že žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni částku 83 703,19 Kč v celkem 24 měsíčních splátkách vždy k 25. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou již první sjednané splátky a na svůj závazek uhradit žalobkyni částku 83 703,19 Kč neuhradila ničeho. Žalovaná se v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den trvání prodlení. Žalované byla řádně zaslána předžalobní výzva k plnění. Dohoda o narovnání nebyla uzavřena za účelem obejití zákona o spotřebitelském úvěru.11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.13. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 1903 odst. 1 občanského zákoníku, dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.18. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.19. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.21. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 1. 8. 2025 dohodu o narovnání, v níž se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni částku 83 703,19 Kč v celkem 24 měsíčních splátkách vždy k 25. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že jí žalovaná na uvedeném závazku neuhradila ničeho. Vzhledem k nečinnosti žalované v řízení nemá soud důvod o pravdivosti tvrzení žalobkyně pochybovat. Soud proto výrokem I. zavázal žalovanou k zaplacení částky 83 703,19 Kč dle Dohody o narovnání žalobkyni, a to včetně důvodně uplatněného nároku na obdržení zákonného úroku z prodlení.22. Dle čl. 2.7. Dohody o narovnání se žalovaná v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den trvání prodlení. Žalobkyně byla v prodlení s úhradami splátek od 26. 8. 2026. Smluvní pokutu požadovala ve výši kapitalizované do dne podání žaloby, tedy do 4. 3. 2026. I tento návrh žalobkyně je důvodný, proto soud žalovanou výrokem I. zavázal rovněž k úhradě částky 15 987 Kč žalobkyni.23. Co se týče výroku II. rozsudku, soud při rozhodování ve věci samé zjistil, že ve věci došlo k nesprávnému vyměření soudního poplatku. Soudní poplatek byl správně vyměřen dle položky 1 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků, avšak z nesprávně vypočítaného předmětu řízení. Předmět řízení činí 99 690,19 Kč, soudní poplatek za návrh na zahájení řízení tak činí 4 985 Kč, žalobkyni však byl původně vyměřen soudní poplatek pouze ve výši 4 186 Kč. Soud proto výrokem II. vyzval žalobkyni k doplacení rozdílu mezi uvedenými částkami, tedy 799 Kč.24. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, má proto vůči neúspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení.25. Náklady účelně vynaložené žalobkyní v řízení celkem činí částku 31 847 Kč. Tato částka spočívá v zaplaceném soudním poplatku 4 985 Kč a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 4 x 5 100 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé a doplnění žaloby, dále režijní paušál 4 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 4 662 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Tato částka proto byla žalobkyni přiznána výrokem III.26. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.