11 C 45/2026-77 – Okresní soud ve Vyškově

ECLI: ECLI:CZ:OSVY:2026:11.C.45.2026.1
Datum: 2026-07-20
Předmět: zaplacení částky 101 885,01 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 137 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 419 z. č. 89/2012
náklady řízeníneplatnost smlouvysmlouva o úvěrunáhrada nákladů
O co šlo: zaplacení částky 101 885,01 Kč s příslušenstvím (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 101 z. č. 99/1963 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 137 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 16)
1. Žalobou podanou u soudu dne 16. 2. 2026 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 101 885,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou s žalovaným uzavřela. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 99 485,01 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 13 758,63 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 99 485,01 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 664,35 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 101 885,01 Kč od 17. 2. 2026 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že nevyjádří-li se, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.4. Z listiny označené jako „Smlouva o revolvingovém úvěru“ č. , hodnota, ze dne 2. 2. 2025 (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž zejména zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal platit žalobkyni úrok ve výši 26,28 % ročně z čerpané částky. Žalovaný se ve smlouvě také zavázal hradit měsíční splátky v minimální výši 4 % z dlužné částky, minimálně však alespoň 400 Kč.5. Z téže listiny soud dále zjistil, že žalovaný žalobkyni před uzavřením Smlouvy o úvěru sdělil, že bydlí u rodičů, nemá děti, je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, splátky jiných úvěrů 10 000 Kč, ostatní výdaje 3 000 Kč (vše měsíčně).6. Z čl. 4.4 úvěrových podmínek společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že sjednaný úvěrový rámec bylo možné navýšit.7. Z výpisu čerpání, plátek a úhrad soud zjistil, že žalovanému byla celkem na základě Smlouvy o úvěru poskytnuta jistina ve výši 106 136 Kč. Úhrady žalovaného pak celkem činily 16 167 Kč.8. Z výzvy ke splacení celého úvěru soud zjistil, že žalobkyně v souladu s čl. 7. 1. úvěrových podmínek úvěr poskytnutý žalovanému zesplatnila ke dni 11. 11. 2025 a vyzvala žalovaného k jeho celkovému splacení, a to do 14 dnů.9. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl tímto dokumentem vyzván k úhradě žalované částky. Z podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému dne 8. 1. 2026 odeslána.10. Z ověření bonity MLS (maximální limit splátky) soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve dvou rovinách, a to žalovaného jako jednotlivce a jeho domácnosti jako celku. Při posuzování schopnosti žalovaného samotného splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z toho, že: žalovaný disponuje příjmem 27 000 Kč čistého měsíčně, splácí jiným společnostem na úvěrech částku 14 994 Kč měsíčně, jeho životní minimum činí 4 470 Kč měsíčně a výše splátky schvalovaného úvěru činí 2 000 Kč měsíčně. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovanému bude po poskytnutí úvěru stále zbývat 5 436 Kč měsíčně.11. Při posuzování schopnosti domácnosti žalovaného splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z toho, že: příjem žalovaného činí 27 000 Kč měsíčně, ostatních členů domácnosti 40 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem na úvěrech činí částku 14 994 Kč měsíčně, normativní náklady na bydlení činí 6 222 Kč měsíčně, životní minima členů domácnosti činí 8 510 Kč měsíčně a výše splátky schvalovaného úvěru činí 2 000 Kč měsíčně. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že domácnosti žalovaného bude po poskytnutí úvěru stále zbývat 35 274 Kč měsíčně.12. Žalobkyně tedy k posouzení bonity žalovaného a jeho domácnosti použila také částky normativních životních nákladů a nákladů na bydlení.13. Údaje o závazcích žalovaného získala dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších databází. Výpis z lustrace žalovaného v registrech klientských informací byl soudu doložen prostřednictvím listiny nadepsané jako „úvěrová zpráva“. Z této úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný ke dni 5. 8. 2024 předčasně splatil 2 úvěry, jejichž suma zbývajících splátek ke dni ukončení činila 582 152 Kč a 472 693 Kč. V tentýž den žalovaný čerpal úvěr, jehož suma zbývajících splátek činila dni vyhotovení úvěrové zprávy 1 631 212 Kč. Má také kreditní kartu, na níž suma zbývajících splátek činila 21 112 Kč.14. Žalovaný dále za dobu své úvěrové historie předčasně splatil úvěry, jejichž suma zbývajících splátek činila ke dni ukončení: 129 897 Kč, 257 090 Kč, 277 559 Kč, 397 337 Kč, 189 004 Kč, 146 981 Kč, 10 578 Kč a 135 386 Kč. 6 jeho žádostí o úvěr a 6 jeho žádostí o kreditní kartu bylo příslušnou finanční institucí odmítnuto.15. Žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádala výpis z jeho bankovního účtu za leden 2025, který soudu poskytla. Soud z tohoto výpisu z účtu žalovaného zjistil, že žalovaný obdržel na nemocenském pojištění za prosinec 2024 21 805 Kč, za období od 1. 1. do 3. 1. 2025 pak 2 181 Kč. Dále soud z výpisu z účtu zjistil, že výdaje žalovaného na běžné životní potřeby výrazně převyšují částku 3 000 Kč, kterou uvedl při žádosti o úvěr.16. Příjmy ani výdaje ostatních žalovaným tvrzených členů domácnosti nebyly žalobkyní ověřeny. Spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného.17. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:18. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr hradit měsíční splátky v minimální výši 4 % z dlužné částky, minimálně však alespoň 400 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně. Úvěrový rámec bylo možné navýšit. Žalobkyně na základě Smlouvy o úvěru poskytla žalovanému jistinu v celkové výši 106 136 Kč. Žalovaný na své závazky ze smlouvy celkem uhradil částku 16 167 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradami splátek, pročež žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a úvěr zesplatnila. Žalovanému byla řádně zaslána předžalobní výzva. Žalovaný žalobkyni před uzavřením Smlouvy o úvěru sdělil, že bydlí u rodičů, nemá děti, je zaměstnaný, jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč, splátky jiných úvěrů 10 000 Kč, ostatní výdaje 3 000 Kč (vše měsíčně).19. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve dvou rovinách, a to žalovaného jako jednotlivce a jeho domácnosti jako celku. Při posuzování schopnosti žalovaného samotného splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z toho, že: žalovaný disponuje příjmem 27 000 Kč čistého měsíčně, splácí jiným společnostem na úvěrech částku 14 994 Kč měsíčně, jeho životní minimum činí 4 470 Kč měsíčně a výše splátky schvalovaného úvěru činí 2 000 Kč měsíčně. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovanému bude po poskytnutí úvěru stále zbývat 5 436 Kč měsíčně. Při posuzování schopnosti domácnosti žalovaného splácet úvěr dle Smlouvy o úvěru vycházela žalobkyně z toho, že: příjem žalovaného činí 27 000 Kč měsíčně, ostatních členů domácnosti 40 000 Kč měsíčně, splátky jiným společnostem na úvěrech činí částku 14 994 Kč měsíčně, normativní náklady na bydlení činí 6 222 Kč měsíčně, životní minima členů domácnosti činí 8 510 Kč měsíčně a výše splátky schvalovaného úvěru činí 2 000 Kč měsíčně. Na základě těchto údajů žalobkyně dospěla k závěru, že domácnosti žalovaného bude po poskytnutí úvěru stále zbývat 35 274 Kč měsíčně.20. Údaje o závazcích žalovaného získala dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších databází. Výpis z lustrace žalovaného v registrech klientských informací byl soudu doložen prostřednictvím listiny nadepsané jako „úvěrová zpráva“. Z této úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný ke dni 5. 8. 2024 předčasně splatil 2 úvěry, jejichž suma zbývajících splátek ke dni ukončení činila 582 152 Kč a 472 693 Kč. V tentýž den žalovaný čerpal úvěr, jehož suma zbývajících splátek činila dni vyhotovení úvěrové zprávy 1 631 212 Kč. Má také kreditní kartu, na níž suma zbývajících splátek činila 21 112 Kč. Žalovaný dále za dobu své úvěrové historie předčasně splatil úvěry, jejichž suma zbývajících splátek činila ke dni ukončení: 129 897 Kč, 257 090 Kč, 277 559 Kč, 397 337 Kč, 189 004 Kč, 146 981 Kč, 10 578 Kč a 135 386 Kč. 6 jeho žádostí o úvěr a 6 jeho žádostí o kreditní kartu bylo příslušnou finanční institucí odmítnuto.21. Žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádala výpis z jeho bankovního účtu za leden 2025, který soudu poskytla. Soud z tohoto výpisu z

Citovaná ustanovení

§ 86 (257/2016 Sb.)§ 87 (257/2016 Sb.)§ 1970 (89/2012 Sb.)§ 2395 (89/2012 Sb.)§ 2399 (89/2012 Sb.)§ 419 (89/2012 Sb.)§ 420 (89/2012 Sb.)§ 588 (89/2012 Sb.)§ 101 (99/1963 Sb.)§ 115a (99/1963 Sb.)§ 137 (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)