11 C 9/2026-27 — Okresní soud ve Vyškově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 53 500 Kč s příslušenstvím. Jedná se o dlužnou částku plynoucí ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 24. 4. 2025 prostřednictvím dálkové komunikace (, Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem 1 % za každý den čerpání úvěru, a to do 2. 7. 2025. Žalobkyně požaduje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky byla smlouvou sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek, žalobkyně proto požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Dne 3. 7. 2025 se dostal do prodlení. Žalobkyně v návrhu uvedla, že pokud by soud neměl její nárok z titulu uzavřené smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok přiznal jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Soud učinil následující skutková zjištění.5. Z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný je od , datum, držitelem živnostenského oprávnění, předmět podnikání „, Anonymizováno, , , Anonymizováno, “, a to na dobu neurčitou.6. Ze smlouvy o úvěru ze dne bylo zjištěno, že tuto žalobkyně uzavřela jako věřitel na straně jedné a žalovaný jako dlužník na straně druhé. Žalovaný byl identifikován jménem, příjmením, datem narození a rodným číslem. Dále byla uvedena adresa místa podnikání, IČO, telefonní číslo, e-mail a číslo účtu , č. účtu, . Smlouvou byl sjednán úvěr ve výši 30 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 70 dní ode dne čerpání, s poplatkem sjednaným ve výši 1 % z čerpané částky za každý den čerpání úvěru. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku. K žalobě bylo přiloženo i potvrzení o provedené platbě.7. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím platby ve výši 1 Kč provedené z jeho bankovního účtu.8. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 24. 4. 2025 byla z účtu žalobkyně provedena platba 30 001 Kč ve prospěch účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě o úvěru.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 10. 2025 a z podacího lístku ze dne 5. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:11. Žalovaný uzavřel dne 24. 4. 2025 s žalobkyní pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný měl dle smlouvy tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně nejpozději v poslední den sjednané doby trvání úvěru. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky. Žalovaný disponuje živnostenským oprávněním. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva k plnění.12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.13. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.14. Dle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.15. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Dle § 2395, § 2399 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.19. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.20. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.21. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Žalobkyně uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako fyzická osoba podnikající. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Jestliže byla doba trvání úvěru sjednána na 70 dnů, činí poplatek 70 % tj. 21 000 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně v případě prodlení do 90 dní od konečné splatnosti a smluvní úrok z prodlení 0,02 % denně v případě prodlení více než 90 dní od konečné splatnosti úvěru. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil.24. Dle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Nejvyšší soud posuzoval otázku možnosti aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení. Dospěl přitom k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle citovaného rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje.25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsouli právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouv