36 C 264/2021-49 — Okresní soud ve Zlíně

Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč (celkem tedy částku ve výši 33 920 Kč) v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy uhradila pouze částku ve výši 20 720 Kč. Žalovaná částka 13 200 Kč představuje podle žaloby zůstatek neuhrazené jistiny. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] ke dni [datum] smluvně postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a ta ji následně postoupila žalobkyni. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 920 Kč (celkem tedy částku 33 920 Kč) splatit v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku půjčky. Na zadní straně listiny, na níž byla smlouva sepsána, byly natištěny smluvní podmínky smlouvy o půjčce. V článku 5 smluvních podmínek bylo uvedeno, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené žalovanou se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky. [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] [anonymizováno], reg. č. [anonymizováno] a ta na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,61 % ročně (Přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR). V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, aplikoval z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>Podle § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.</i> Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalované přenechala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalované podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to do 2. 11. 2008 (v 53 týdenních splátkách). [právnická osoba] následně pohledávku za žalovanou s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] [anonymizováno], reg. č. [anonymizováno] a ta na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dosud zaplatila 20 720 Kč, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč a následně na jistinu ve výši 20 000 Kč. Na jistinu tedy zbývá uhradit částku 13 200 Kč. Právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 13 920 Kč na dobu 53 týdnů představuje úrok ve výši 68,28 % ročně (13 920/53 52/20 000×100). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V projednávané věci dohodnutá výše úroků více než pětinásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,61 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalované. Částkou 20 720 Kč, kterou žalovaná na úhradu půjčky dosud zaplatila, tak žalovaná v celém rozsahu plnila na jistinu, která tak byla platbami žalované již v celém rozsahu zaplacena, proto soud žalobu zamítl (výrok I). Zamítnutí žaloby znamená, že ve věci měla plný úspěch žalovaná, které tak podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků (výrok II).