36 C 304/2021-52 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) a žalovanou. Žalovaná zápůjčku ve výši 12 000 Kč řádně nesplácela, uhradila pouze 3 940 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 12 000 Kč, poplatek za služby ve výši 4 940 Kč, 23,72% p.a. úrok z nesplacené jistiny 12 000 Kč od 19. 1. 2018 do 15. 1. 2021 kapitalizovaný částkou 8 641,99 Kč, a dále od 16. 1. 2021 až do zaplacení, 8,5% p.a. úrok z prodlení z jistiny 12 000 Kč od 19. 1. 2018 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 3 096,83 Kč a dále od 16. 1. 2021 až do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] a o oznámení postupitele o postoupení pohledávky na žalobkyni ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi obchodní korporací [právnická osoba] a žalovanou byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 12 000 Kč byla žalované v hotovosti předána (smlouva) a žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených smluv). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou zaznamenaných v kartě zákazníka, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaná předložila. 5. V kartě zákazníka je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu s partnerem a jedním nezaopatřeným dítětem, na které pobírá výživné ve výši 2 000 Kč. Za bydlení platí 6 500 Kč měsíčně. Pracuje jako výstupní kontrolorka s měsíčním výdělkem 19 996 Kč a její další měsíční výdaje jsou 7 000 Kč. Splácí úvěr ve výši 12 000 Kč měsíční splátkou ve výši 1 200 Kč. Svá tvrzení měla žalovaná podle údajů v kartě zákazníka doložit bankovními výpisy, pracovní smlouvou, rozhodnutí o výživném, nájemní smlouvou a smlouvou o dodávkách elektřiny. 6. Žalobkyně předložila pracovní smlouvu a fotokopie části výpisů z účtu za srpen a září 2016, podle nichž byla žalované za měsíce červenec a srpen 2016 vyplacena společností [právnická osoba] mzda v rozpětí 17- 18 000 Kč. Podle výpisu účet žalované vykazoval v srpnu 2016 záporný zůstatek. Dále bylo předloženo usnesení zdejšího soudu č. j. 23 E 884/2009-74, podle něhož žalovaná exekučně vymáhala výživné na svou dceru ve výši 1 800 Kč měsíčně. Předložena byla též fotokopie první strany nájemní smlouvy. V záhlaví nájemní smlouvy je žalovaná sice uvedena, ale z první strany smlouvy není zřejmé, jaké náklady na bydlení hradí. 7. Žalobkyně poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), podle kterého neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 13. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužníka úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 14. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 15. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 16. S ohledem na tyto judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 17. Jak vyplývá z bodu 6 rozsudku, žalobkyně předložila jen listiny potvrzující příjem žalované. Míru zadlužení žalované neprověřovala a vycházela pouze z jejího tvrzení, že splácí úvěr splátkou ve výši 1 200 Kč měsíčně. V kartě zákazníka nejsou uvedeny žádné listiny, z nichž by mohlo být zadlužení žalované prověřeno. Dále žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplývaly výdaje žalované uvedené v kartě zákazníka. Z nájemní smlouvy byla předložena jen fotokopie první strany, z níž výši nákladů na bydlení zjistit nelze. Jiné doklady, jimiž by mohly být ověřeny výdaje žalované, v kartě zákazníka uvedeny nejsou. Předložený výpis z účtu není úplný a pořízena byla jen fotokopie položek o mzdě. Přesto, je z výpisu za srpen 2018 zřejmé, že účet vykazuje záporný zůstatek. 18. Na základě uvedených listin lze učinit jednoznačný závěr, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované řádně nesplnil, protože úvěr žalované poskytl pouze na základě doloženého příjmu, aniž by ověřoval výdaje žalované a míru jejího zadlužení. 19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Právní předchůdce žalobkyně byl povinen údaje u