38 C 350/2021-67 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] Smlouvy uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce). Žalovaná si půjčila 14 000 Kč a vrátila pouze 7 814 Kč. 2. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 3 203,20 Kč, na poplatcích 2 069,80 Kč, na kapitalizovaném úroku 1 604,98 Kč za dobu od 7. 4. 2019 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 3 203,20 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 14. 4. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 533,53 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 3 203,20 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 6 912,38 Kč, na poplatcích 5 504,34 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 310,85 Kč za dobu od 31. 10. 2019 do 18. 12. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 6 912,38 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 22. 3. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 1 194,40 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9,75 % ročně z jistiny 6 912,38 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 159,33 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalované, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 5. Žalovaná e-mailem doručeným soudu dne [datum] sdělila, že si úvěr brala, ale žádnou kartu neměla a nepoužívala. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovanou uvedené smlouvy uzavřel, vyplatil jí podle nich celkem 14 000 Kč v hotovosti (smlouvy) a postoupil obě žalované pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 7. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčky, žalobkyně uvedla, že od žalované zjištěné a doklady ověřené skutečnosti uvedl její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o zápůjčce do karty zákazníka. Poměry žalované tak byly v souvislosti s uzavíráním smluv o zápůjčce posuzovány dvakrát během pěti měsíců. Žalovaná podle údajů uvedených v kartách zákazníka předložila dne [datum] 3 výpisy z bankovního účtu za období březen až květen 2018 a 3 výplatní pásky za období únor až duben 2018 a dne [datum] pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky za období červen až červenec 2018, podle nichž byla zaměstnána jako pokladní u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za mzdu v průměrné výši 16 112 Kč měsíčně. Ostatní příjem činil dle zákaznických karet 3 000 Kč měsíčně. Její výdaje činily dle zákaznické karty ze dne [datum] celkem 5 000 Kč měsíčně, a to 2 000 Kč externí splátky zápůjček a 3 000 Kč odhadované měsíční výdaje. Dle zákaznické karty ze dne [datum] činily odhadované měsíční výdaje žalované 3 500 Kč. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy žalované ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly ani uvedeny listiny, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalované a míra jejího zadlužení. 8. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 14. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 15. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 16. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 17. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 18. Jak bylo uvedeno v bodu 7 rozsudku, žalobkyně nepředložila důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalované uvedený v kartách zákazníka. K výdajům a míře zadlužení žalované nejsou v kartách zákazníka ani uvedeny žádné listiny, z nichž by mohly být ověřeny. 19. Žalobkyně je přitom povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalované zjišťovala, ale že jí uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovanou uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak n