39 C 75/2021-39 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku, představující dluh žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne [datum], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 932 Kč, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu ve výši 1 642 Kč v 45 týdenních splátkách ve výši 274 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, když poslední splátku uhradil dne [datum] Celkem žalovaný uhradil na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce částku 3 000 Kč. Ke dni [datum] činila dlužná jistina částku 4 936,02 Kč a dlužný poplatek částku 3 987,79 Kč, přičemž dále vznikl věřiteli nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 017,92 Kč za dobu do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 628,11 Kč za dobu do [datum], úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 936,02 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 936,02 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně i přes výzvu soudu nijak nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). 3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Postupitelka pohledávky žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 7 000 Kč za celkový poplatek ve výši 5 302 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem v celkové výši 12 302 Kč splatit v 45 pravidelných týdenních splátkách v hotovosti ve výši 274 Kč. Žalovaný věřiteli sjednané týdenní splátky řádně a včas nehradil, když poslední splátku uhradil dne [datum]. Žalovaný uhradil celkem na svůj dluh částku 3 000 Kč. Věřiteli tak vznikl v důsledku prodlení žalovaného nárok zaplacení částky 8 923,81 Kč, představující dlužnou jistinu 4 936,02 Kč a dlužný poplatek ve výši 3 987,79 Kč, který se skládá z neuhrazeného úroku ve výši 675,75 Kč, neuhrazeného poplatku za administrativní činnost ve výši 2 303,65 Kč a neuhrazeného poplatku za vedení účtu ve výši 1 008,39 Kč. Dále vznikl věřiteli nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 1 017,92 Kč za dobu do [datum], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 628,11 Kč za dobu do [datum], úrok ve výši 29 % ročně z částky 4 936,02 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 936,02 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. [právnická osoba] postoupila výše uvedenou pohledávku žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. 4. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu vznikl mezi původním věřitelem pohledávky a žalovaným závazkový vztah, který je třeba posuzovat podle tzv. nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen občanský zákoník). Mezi původním věřitelem (zapůjčitelem) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, na základě které se zapůjčitel zavázal poskytnout žalovanému peníze, aby je použil dle libosti a po sjednaném čase vrátil. Jednalo se o úplatnou peněžitou zápůjčku, když za její poskytnutí byl sjednán poplatek a úroky (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Sjednání poplatku podléhalo autonomii vůle (bylo v dispozici) smluvních stran a soud jej neshledal v rozporu s dobrými mravy. Poplatek byl sjednán zcela jednoznačně a srozumitelně přímo v písemné smlouvě o zápůjčce a žalovanému muselo být zcela zřejmé k čemu a za jakých podmínek se zavazuje. Výše poplatku byla zcela srozumitelně stanovena fixní částkou a nepřevyšovala výši jistiny poskytnuté zápůjčky. Řádným neplněním sjednaných splátek žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy o zápůjčce a zapůjčiteli vzniklo smluvní právo požadovat jednorázové zaplacení celé půjčky včetně sjednaného poplatku. Požadovaná úroková sazba poskytnutého úvěru ve výši 29 % ročně se nejeví nikterak nepřiměřená, neboť podstatně nepřesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). 5. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu o zápůjčce jako spotřebitel (viz § 419 občanského zákoníku), je nutno na právní vztah mezi smluvními stranami aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že původní věřitelka žalované pohledávky posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele s nezbytnou odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele) a měla za to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Dnem následujícím po splatnosti zápůjčky se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu (§ 1968 občanského zákoníku). Zapůjčiteli proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Postoupením pohledávky nabyla žalobkyně kromě samotné pohledávky také její příslušenství a práva s ní spojená (§ 1880 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn jejím postupitelem (§ 1182 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný v tomto směru netvrdil nic, co by výše uvedený závěr jakkoliv zpochybnilo, byť ho v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou pohledávku včetně příslušenství. 6. Žalobkyně měla v tomto sporu plný úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalovanému v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů soud vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení bez příslušenství byla v době započetí úkonu právní služby částka 8 923,81 Kč, která představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky). Účelně vynaložené náklady žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměny advokátky ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 vyhlášky), a to za předžalobní výzvu k plnění se základním rozborem, převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 úkony právní služby podle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 7. Jelikož bylo z informačního systému zdejšího soudu zjištěno, že toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota žalovaného peněžitého plnění nepřevyšovala 50 000 Kč, byly splněny zákonné důvody pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky, které výrazně redukuje sazbu mimosmluvní odměny za úkony právní služby do podání žaloby včetně. Za doplnění žaloby o další skutková tvrzení odměna ani náhrada hotových výdajů advokátovi nepřísluší, neboť tato tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě, za kterou mu byly veškeré náklady přiznány. Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákon