39 C 96/2021-29 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč v týdenních splátkách ve výši 455 Kč, přičemž první splátka byla splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila a splatnost jejího dluhu nastala dne [datum] Celkem žalovaná uhradila na svůj dluh, ze smlouvy o úvěru, částku 10 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu v poměru 56,497 % a na souhrnný poplatek v poměru 43,503 %. 2. Žalovaná se k uplatněnému nároku žalobkyně i přes výzvu soudu nijak nevyjádřila. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). 3. Soud provedl dokazování navrženými listinnými důkazy a má za prokázané následující skutečnosti. Žalobkyně se dne [datum] zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 12 270 Kč, který se skládal z kapitalizovaného úroku ve výši 2 970 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem v celkové výši 27 270 Kč splatit v 60 pravidelných týdenních splátkách v hotovosti ve výši 454,50 Kč. První splátka byla splatná sedmý den od uzavření smlouvy a úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky na zadní straně smlouvy. Žalované byl sjednaný úvěr poskytnut v hotovosti ještě před podpisem smlouvy. Bylo sjednáno, že veškeré úhrady budou započteny nejprve na úhradu vymáhání dlužné částky, poté na úhradu smluvních pokut, poté na úhradu poplatků a následně na jistinu dluhu v poměrné výši 83,47 % a úrok ve výši 16,53 %. V případě prodlení žalované se zaplacením příslušné splátky měla žalobkyně právo požadovat uhrazení celého dosud neuhrazeného dluhu ze smlouvy o úvěru v termínu splatnosti nejbližší splátky a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Věřitel ještě před uzavřením smlouvy o úvěru ověřil a vyhodnotil údaje žalované nezbytné pro posouzení její schopnosti poskytnutý úvěr splácet (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], čestné prohlášení [jméno] [celé jméno žalované] ze dne [datum], výplatní lístky [jméno] [celé jméno žalované], výplatní důchodové doklady žalované). 4. Celkem žalovaná uhradila na svůj dluh částku 10 000 Kč, přičemž část plateb byla použita na úhradu jistiny úvěru a část plateb na úhradu souhrnného poplatku (informace o smlouvě [číslo], nesporná tvrzení). Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovanou k úhradě jejího závazku ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 17 270 Kč do sedmi dnů s upozorněním, že jinak bude nucena přistoupit k podání soudní žaloby (předžalobní výzva ze dne [datum]). Tato výzva byla žalované odeslána doporučenou poštou dne [datum] (podací arch ze dne [datum]). 5. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnut v hotovosti úvěr výši 15 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 12 270 Kč, přičemž žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem v celkové výši 12 270 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná věřiteli sjednané týdenní splátky řádně a včas nehradila, přičemž na svůj dluh uhradila celkem částku 10 000 Kč. Věřiteli tak vznikl v důsledku prodlení žalované nárok zaplacení částky 17 270 Kč, skládající se z dlužné jistiny a dlužného souhrnného poplatku. Žalovaná svůj dluh nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně. 6. Z hlediska právního posouzení věci byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanského zákoníku), na základě které se věřitelka zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Věřitelka sjednané peněžní prostředky žalované poskytla ve sjednané lhůtě, a to bez určení účelu (§ 2398 občanského zákoníku). Žalované vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době a zaplatit úroky za dobu od poskytnutí prostředků do jejich vrácení (§ 2399 občanského zákoníku). Sjednání poplatku za poskytnutí úvěru podléhalo autonomii vůle (bylo v dispozici) smluvních stran a soud jej neshledal v rozporu s dobrými mravy. Poplatek byl sjednán zcela jednoznačně a srozumitelně přímo v písemné smlouvě o úvěru a žalované muselo být zcela zřejmé k čemu a za jakých podmínek se zavazuje. Výše poplatku byla zcela srozumitelně stanovena fixní částkou a nepřevyšovala výši jistiny poskytnuté zápůjčky. Řádným neplněním sjednaných splátek žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy o úvěru a věřiteli vzniklo smluvní právo požadovat jednorázové zaplacení celé půjčky včetně sjednaného poplatku. 7. Jelikož žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu jako spotřebitel (viz § 419 občanského zákoníku), je nutno na právní vztah mezi smluvními stranami aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele s nezbytnou odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele) a měla za to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Dnem následujícím po splatnosti úvěru se žalovaná dostala do prodlení s plněním dluhu (§ 1968 občanského zákoníku). Věřiteli proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Žalovaná v tomto směru netvrdila nic, co by výše uvedený závěr jakkoliv zpochybnilo, byť ji v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalovanou pohledávku včetně příslušenství. 8. Žalobkyně měla v tomto sporu plný úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšné žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalované v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 1 000 Kč, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, náhrady hotových výdajů účastníka, který nebyl zastoupen advokátem v paušální částce 200 Kč za dva úkony po 100 Kč, spočívající v předžalobní výzvě a podání žaloby (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.). Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v zákonné třídenní lhůtě.