41 C 242/2020-52 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 22. 10. 2020, domáhala na žalované zaplacení částky 12 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 21. 6. 2019 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 890 Kč, tj. celkem částky 17 490 Kč s příslušenstvím. V podstatném žalobkyně odůvodnila žalobu tvrzeními, že dne [datum] uzavřeli účastníci distančním způsobem smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala částku 10 000 Kč vrátit žalobkyni s poplatkem 2 600 Kč nejpozději dne 20. 6. 2019. Ke smluvní pokutě ve výši 4 890 Kč žalobkyně uvedla, že odpovídá zákonnému požadavku maximální výše smluvní pokuty, která nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalovaná na dluh uhradila 2 188 Kč, přičemž platbu žalobkyně započetla na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle čl. 2 smlouvy za písemné výzvy zaslané dne 27. 6. 2019, 4. 7. 2019, 11. 7. 2019, 20. 7. 2019 a 4. 8. 2019. 2. Žalovaná ve svém odporu ze dne 11. 11. 2020 a vyjádření ze dne 6. 12. 2020 nárok žalobkyně nepopřela. V podstatném pouze uvedla, že žádá o možnost splácet dluh ve splátkách ve výši 500 Kč, neboť je [anonymizována dvě slova], je evidována na Úřadu práce ČR a má závazky vůči dalším společnostem. 3. Žalobkyně dne 15. 12. 2020 souhlasila s úhradou dlužné částky žalovanou v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. 4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a žalovanou a skutkově uzavřel, že dne [datum] se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč na účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč nejpozději do 2. 2. 2019; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % a pro případ prodlení žalované se splněním jejích závazků dle této smlouvy, se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a též pro případ prodlení nahradit žalobkyni vynaložené náklady v souvislosti s tímto prodlením za každou písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě 500 Kč při maximálním počtu pěti výzev (viz smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]). Žalobkyně poskytla na účet žalované dne 3. 1. 2019 po variabilním symbolem [číslo] částku 10 000 Kč (viz výpis z účtu). Žalobkyně vyhotovila dne 27. 6. 2019, 4. 7. 2019, 11. 7. 2019, 20. 7. 2019 a 4. 8. 2019 výzvu žalované k úhradě dluhu (viz dopis – upomínka ze dne 27. 6. 2019, 4. 7. 2019 a dopisy – opakovaná výzva k úhradě ze dne 11. 7. 2019, 20. 7. 2019 a 4. 8. 2019). Žalobkyně zaslala dne 7. 9. 2020 žalované prostřednictvím právní zástupkyně výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby (viz dopis ze dne 7. 9. 2020, podací lístek). Žalovaná zaslala žalobkyni po podání žaloby dne 3. 12. 2020 na účet č. [bankovní účet] částku 1 000 Kč jakožto úhradu dluhu (viz potvrzení o odchozí úhradě, dopis ze dne 7. 9. 2020 – výzva k úhradě před podáním žaloby). 5. Žalované byla na účet připsána dne [datum] od [obec] [anonymizována tři slova] částka [částka] jakožto dávka [anonymizováno] příspěvku za období od [datum] do [datum] s tím, že nárok na dávku zanikl ke dni [datum]. Dále byla žalované připsána na účet od [anonymizována dvě slova] [země], pobočky [obec] dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka] jakožto podpora v [anonymizováno] (viz potvrzení o příchozí platbě). Žalovaná provedla dne [datum] platbu ve výši [částka] ve prospěch majitele účtu [právnická osoba] a dne [datum] platbu ve výši [částka] ve prospěch majitele účtu [právnická osoba] (viz potvrzení o odchozích platbách). 6. Z ostatních žalovanou předložených potvrzení o odchozích platbách (detailů platby) neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. 7. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“). 8. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2). 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 15. V souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) soud nejprve zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2018, příp. ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení neprokázala, byť k tomu byla vyzvána již v průběhu přípravy jednání (viz usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 12. 2020, č. j. 41 C 242/2020-38), že by jakožto poskytovatel úvěru této své zákonné povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zmiňovaných judikatorních závěrů dostála, tedy že by jakkoli aktivně prověřovala či si nechala žalovanou doložit její příjmy, zdroj příjmů a její skutečné výdaje, příp. že by nahlédla do dlužnických registrů ([anonymizováno], [příjmení], [anonymizována tři slova] apod.). Vzhledem k nedostavení se žalobkyně k nařízenému soudnímu jednání, když jen u jednání soudu se může účastníkům dostat poučení soudem podle § 118a o. s. ř., nemohla být žalobkyně ve věci soudem poučena