46 C 101/2020-409 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou podanou dne 9. 1. 2020, po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. EPR 7147/2020-8, pro částečné zpětvzetí žaloby z důvodu úhrady částky 31 947 Kč, ve znění doplnění žaloby ze dne 6. 5. 2020 a opravy žaloby ze dne 31. 8. 2020, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 46 066 Kč (původně 78 013 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 46 066 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemků p. [číslo] o celkové výměře 10 649 m2 v k. ú. [část obce] a obci [obec] (dále též„ předmětné pozemky“), které byly v období od 9. 1. 2017 do 26. 6. 2018, tj. 534 dnů (dále jen„ rozhodné období“) užívány žalovaným bez právního důvodu jako letiště. Bezdůvodné obohacení žalobce stanovil na základě znaleckého posudku č. 8283-23/19 ze dne 31. 1. 2019, vyhotoveného Ing. Martinem Žižlavským, který byl vypracován pro účely řízení vedeného pod sp. zn. 19 C 236/2018. Žalovaný obvyklé nájemné neuhradil ani na výzvu k plnění ze dne 19. 12. 2019. 2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Uvedl, že nemá s žalobcem uzavřenou nájemní smlouvu na užívání předmětných pozemků. Zpochybnil použitelnost znaleckého posudku č. 8283-23/19 ze dne 31. 1. 2019, vyhotoveného Ing. Martinem Žižlavským, z něhož vyšel žalobce, kdy sám odkázal na znalecký posudek č. 4806/ 2020 ze dne 28. 2. 2020, vyhotovený Ing. Zbyňkem Domanským, podle něhož obvyklé nájemné za rozhodné období činí pouze 31 947 Kč (tj. 2 Kč/m2/rok). 3. Zdejší soud rozsudkem ze dne 19. 11. 2020, č. j. 46 C 101/2020-225, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 46 066 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 46 066 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 11 911 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.), uložil žalobci povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Zlíně 61% nákladů řízení vzniklých státu, jejichž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení (výrok III.), uložil žalovanému povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu ve Zlíně 39% nákladů řízení vzniklých státu, jejichž výše a splatnost bude určena v samostatném usnesení (výrok IV.). 4. V odůvodnění soud po skutkové stránce dovodil, že v rozhodném období, kdy byl žalobce evidován v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník předmětných pozemků, žalovaný využíval předmětné pozemky za účelem provozování plochy vzletové a přistávací dráhy pro sportovně létací zařízení (tzv. plocha SLZ). Dopisem ze dne 19. 12. 2019, zaslaným téhož dne, vyúčtoval žalobce žalovanému obvyklé nájemné za období od 27. 12. 2016 do 27. 6. 2018 ve výši 79 874 Kč, na kterou žalovaný uhradil dne 13. 1. 2020 částku 31 947 Kč. Stran obvyklé výše nájemného byl soudu ze strany žalobce předložen dodatek č. 2 znaleckého posudku Ing. Martina Žižlavského ze dne 31. 1. 2019, č. 8283-23/19, podle něhož obvyklá výše nájemného předmětných pozemků v rozhodném období činila 4 Kč/m2/rok a ze strany žalovaného znalecký posudek Ing. Radoslava Žoura ze dne 11. 9. 2017, č. 2343-22/17 (tento neobsahoval doložku ve smyslu § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) a znalecký posudek Ing. Zbyňka Domanského ze dne 28. 2. 2020, č. 4806/ 2020, podle nichž obvyklá výše nájemného předmětných pozemků činí 2 Kč/m2/rok. Soud následně oba znalce vyslechl, kdy je konfrontoval se svými výhradami, načež Ing. Zbyněk Domanský zpracoval nový znalecký posudek ze dne 30. 9. 2020, č. 4913/ 2020, v němž se snažil vypořádávat s dodatkem č. 2 znaleckého posudku Ing. Martina Žižlavského, kdy na základě metod použitých Ing. Žižlavským a kritickým zhodnocením použitých podkladů a jednotlivých koeficientů dospěl po vlastním provedeném výpočtu s využitím koeficientů k závěru, že místně obvyklé jednotkové nájemné předmětných pozemků činí 2 Kč/m2/rok. Na tento znalecký posudek Ing. Martin Žižlavský nijak nereagoval a jednání konaného dne 19. 11. 2020 se i přes zaslané předvolání nezúčastnil, aniž by svou neúčast dopředu omluvil. Znalec Ing. Zbyněk Domanský naopak při výslechu byl schopen vysvětlit, proč tu kterou nemovitost s předmětnými pozemky pro účely stanovení obvyklého nájemného srovnával či naopak ji ze srovnání vyloučil, proč stanovil ten který koeficient, poukázal rovněž na nesprávnosti a nesrovnalosti znaleckého posudku Ing. Martina Žižlavského. Soud následně zamítl návrh na provedení důkazu výslechem Ing. Martina Žižlavského, neboť ten již byl soudem za účelem ozřejmění správnosti svých závěrů vyslechnut, kdy i po jeho výslechu zůstaly značné pochybnosti o jejich správnosti (viz výše), přičemž Ing. Zbyněk Domanský jeho závěry adekvátním způsobem zpochybnil a na základě podkladů Ing. Žižlavského stanovil obvyklou výši nájemného na částku 2 Kč/m2/rok, tedy ve výši, kterou stanovil Ing. Zbyněk Domanský již ve svém dřívějším znaleckém posudku ze dne 28. 2. 2020, č. 4806/ 2020. Soud shledal, že není nezbytné v dané věci nechat vyhotovit revizní znalecký posudek a vyšel z toho, že obvyklá výše nájemného za užívání předmětných pozemků v rozhodném období činí 2 Kč/m2/rok. 5. Po právní stránce soud uzavřel, že žalobce byl v rozhodném období výlučným vlastníkem předmětných pozemků a že v rozhodném období byly předmětné pozemky užívány žalovaným, aniž by měl k tomuto užívání soukromoprávní titul (nájem, pacht, výpůjčku etc.) či titul veřejnoprávní. Tím, že žalovaný užíval předmětné pozemky bez platného právního titulu, tedy protiprávně užíval cizí hodnotu, obohatil se bez spravedlivého důvodu na úkor žalobce (ochuzeného) a v důsledku toho je povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení, které užitím předmětných pozemků v rozhodném období získal, přičemž protože žalovaný není schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou dle § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že majetkovým vyjádřením prospěchu obohaceného je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy. Jestliže je v daných poměrech výše obvyklého nájemného závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit. Výše plnění za užívání cizí věci (pozemku) bez právního důvodu se proto odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 o. z.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav, anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. Doposud žalovaný po podání žaloby uhradil žalobci na bezdůvodném obohacení částku 31 947 Kč, vycházeje z délky rozhodného období, z výměry předmětných pozemků a ze závěrů znaleckého posudku Ing. Zbyňka Domanského ze dne 28. 2. 2020, č. 4806/ 2020, podle něhož místně obvyklé jednotkové nájemné předmětných pozemků činí 2 Kč/m2/rok, kdy žalobce se domáhal zaplacení částky vyšší, a sice 46 066 Kč. Soud vyšel ze zjištění, že obvyklá výše nájemného předmětných pozemků v daném případě činí 2 Kč/m2/rok, takže při přepočtu této částky na rozhodné období (18 měsíců) bezdůvodné obohacení žalovaného činí celkově částku 31 159,27, tj. méně než žalovaný ve skutečnosti žalobci uhradil, přičemž co do částky 31 947 Kč žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět. S ohledem na uvedené soud učinil závěr, že dluh žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání předmětných pozemků v rozhodném období byl zcela splněn a nelze již žalobci z tohoto titulu čeho přiznat, a proto soud žalobu ve zbylém rozsahu pro nedůvodnost zamítl. 6. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 8. 2. 2021, č. j. 60 Co 30/2021-260, rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uvedl, že v této věci jsou dány pochybnosti o věcné správnosti toho kterého znaleckého posudku, kdy obě strany posudku zpochybňují posudek, který není v souladu s jejich tvrzeními. Pokud přitom existují pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nelze jej nahradit vlastním názorem soudu, nýbrž musí být uloženo znalci, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový znalecký posudek, nebo musí soud ustanovit jiného znalce, aby věc posoudil a případně se vyjádřil i ke správnosti již podaného posudku. Není tedy možné přezkoumat znalecký posudek a po nalezení (domnělé) v