19 C 179/2022-34 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit„ souhrnný“ poplatek ve výši 7 656 Kč (celkem tedy částku ve výši 18 656 Kč) v 53 týdenních splátkách ve výši 352 Kč. Žalovaný uhradil částku 7 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. ke dni 1. 7. 2015. Následně byla touto společností postoupena ke dni 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalovaná částka 11 656 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 11 000 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 656 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl vyzván ke sdělení stanoviska k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Při postupu dle § 101 odst. 4 o. s. ř. soud předpokládá, že k rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměl námitky. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. prostřednictvím návrhu na vydání el. platebního rozkazu. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč (celkem tedy částku 18 656 Kč) splatit v 53 týdenních splátkách ve výši 352 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky (viz smlouva o půjčce [číslo]). V článku 5 smluvních podmínek bylo uvedeno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky (viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Žalovaný uhradil částku 7 000 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Přípisem ze dne 25. 6. 2015 oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému postoupení pohledávky na [anonymizována dvě slova] (viz notifikace), přičemž zásilka byla žalovanému odeslána dne 31. 7. 2015 (viz poštovní podací arch). Následně pak přípisem z 14. 9. 2018 [anonymizována dvě slova] oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni (viz notifikace), přičemž přípis byl předán k poštovní přepravě dne 19. 9. 2018 (viz podací arch). Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách [obec] národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o úvěru 13,92 % ročně (viz přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR). 4. Na původní poměr mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným aplikoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>5. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> 8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to v 53 týdenních splátkách. 9. S ohledem na změnu v osobě věřitele se soud nicméně musel zabývat otázkou, zda je žalobkyně k uplatnění nároku za žalovaným aktivně legitimována. Žalobkyně předložila notifikační úkon, jež vyhotovila a předala k poštovní přepravě žalovanému společnost [právnická osoba] (jímž bylo oznámeno postoupení pohledávky na [právnická osoba] [anonymizováno]) a dále notifikační úkon [právnická osoba] [anonymizováno] a doklad o jeho odeslání žalovanému (jímž bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni). Existence notifikačních úkonů a dokladů o jejich odeslání samotnými postupiteli je pro prokázání postoupení zcela postačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. sp. zn. 32 Cdo 4511/2009). Žalobkyně je tedy v řízení aktivně legitimována. 10. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že žalovaný dosud zaplatil 7 000 Kč, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Na souhrnném poplatku tak dle tvrzení žalobkyně zbývá uhradit částku 656 Kč a na jistinu částku 11 000 Kč. Právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 7 656 Kč na dobu 53 týdnů představuje úrok ve výši 68,29 % ročně (7 656/53 52/11 000×100). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 11. V projednávané věci dohodnutá výše úroků téměř pětinásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,92 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 12. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalovaného. Částkou 7 000 Kč, kterou žalovaný na úhradu půjčky dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 4 000 Kč (11 000 – 7 000), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I. zavázal. Požadovala-li žalobkyně na jistině dalších 7 000 Kč, soud žalobu ohledně této částky zamítl, neboť platbami žalovaného byla již jistina v tomto rozsahu zaplacena. Soud pak zamítl žalobu i ohledně částky 656 Kč, neboť na zaplacení úroku (žalobkyní označen jako souhrnný poplatek) žalobkyni právo nevzniklo. 13. Nezaplatil-li žalovaný splátky ve stanoveném termínu, ocitl se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento týden podle § 517 odst. 2 obč. zák. (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 o. z.). Žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení z částky 11 000 Kč (jistina) za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení, a to konkrétně ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazb