19 C 26/2022-58 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále též„ společnost“) a žalovanou byla dne 17. 5. 2014 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 364 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč, a to v 43 týdenních splátkách ve výši 148 Kč. Žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku ve výši 4 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaná po postoupení pohledávky na žalobkyni již neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků v celkové výši 2 064 Kč dále úrok ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 674,89 Kč za dobu od 15. 3. 2015 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 1 686,68 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 22. 3. 2015 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 644,56 Kč. 3. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť je dluh promlčen, jelikož žalobkyně neuplatnila právo na plnění v zákonné lhůtě. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne 17. 5. 2014 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost x [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 364 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč (celkem tedy částku 6 364 Kč) splatit v 43 týdenních splátkách ve výši 148 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce [číslo]). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 4 300 Kč. 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaná žije v nájmu, je nezaměstnaná, půjčku či úvěr u jiných společností sjednánu nemá, pouze má aktivní půjčku u [příjmení] [jméno]. Její měsíční příjmy sestávají ze mzdy ve výši 4 410 Kč a dalších příjmů ve výši 4 168 Kč, měsíční výdaje činí 7 768 Kč (4 168 Kč nájem/inkaso, 3 000 Kč výdaje domácnosti, 600 Kč splátky/půjčky/alimenty). V části nazvané dokumenty k ověření je uvedena nájemní/ubytovací smlouva a výměr státní podpory (karta zákazníka). Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalované její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalované, mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žádné relevantní listiny (vyjma karty zákazníka) však žalobkyní označeny a předloženy nebyly. 6. [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze smlouvy o půjčce [číslo] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 6. 12. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 10. Ačkoliv na předložené smlouvě o půjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela. 11. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalované v kartě zákazníka a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalobkyně však nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalované její právní předchůdce učinil, na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů) a jak je vyhodnotil. Pouze uvedla, že mezi doklady, kterými měla být ověřována úvěruschopnost žalované, patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žalobkyně tak pouze tvrdila, že její právní předchůdce údaje zjištěné od žalované ověřil doklady předloženými žalovanou, které jsou zaznamenány v kartě zákazníka, neuvedla však, kterými konkrétními listinami její právní předchůdce prověřil tu kterou konkrétní položku příjmů či výdajů uvedenou v kartě zákazníka. Z karty zákazníka pak není vůbec zřejmé, co představuje částka 4 410 Kč označená jako„ mzda“, když v kartě zákazníka je zároveň uvedeno, že žalovaná je nezaměstnaná, a co představuje částka 4 168 Kč označená jako„ další příjem“, a zda tato položka byla nějak ověřena. V kartě zákazníka je sice uveden jako dokument k ověření výměr státní podpory, v tabulce však v části„ příjmy domácnosti“ není pod položkou„ státní podpory“ uvedena žádná částka. Právní předchůdce žalobkyně rovněž nijak neověřoval, zda žalovaná prochází či neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalované, že žádné další zápůjčky či úvěry u jiných společností nemá. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ov