26 C 151/2022-62 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení je zaplacení částky 2 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 640 Kč, úrokem z prodlení v kapitalizované výši 286,03 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč; přičemž částka 2 000 Kč představuje nevrácené finanční prostředky poskytnuté z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným a částky 1 000 Kč jakožto smluvní pokuty z výše specifikované úvěrové smlouvy. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, na rozdíl od žalovaného, který se bez omluvy k jednání nedostavil, proto soud za splnění podmínek podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, na základě listinných důkazů předložených žalobkyní k prokázání žalobních tvrzení. 5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním co do částky 640 Kč odpovídající kapitalizovanému smluvnímu úroku a částky 1 000 Kč představující smluvní pokutu, z výše uvedené úvěrové smlouvy, zpět. 6. Podle § 96 odst. 1, 2 věty první o. s. ř. soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s § 96 odst. 3, 4 o. s. ř. 7. Po provedeném dokazování soud skutkově uzavřel, že žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Ze smlouvy o úvěru se podává, že v záhlaví jsou uvedeny osobní údaje o žalovaném a o právní předchůdkyni žalobkyně, která se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč na uvedený bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný je měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 490 Kč do 30 dnů ode dne odeslání jistiny žalovanému na sdělený bankovní účet. Dle smlouvy o úvěru je smlouva platně uzavřena ve chvíli, kdy poskytovatel úvěru toto klientovi sdělí pomocí emailu nebo sms, alternativně zasláním platby na účet. Žalovaný měl být řádně identifikován pomocí jednorázové platby zaslané na účet právní předchůdkyně žalobkyně (viz smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], výpis z účtu žalobkyně, obchodní podmínky pro poskytování úvěrů). Na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] poukázala částku 2 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podací arch). Žalovaný byl opakovaně upomínkou ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] upozorněn na svůj splatný závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně (upomínka ze dne [datum], [datum] a ze dne [datum]). Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 3 668,49 Kč, a to do [datum], následně právní zástupce zaslal žalovanému dne [datum] tzv. předžalobní výzvu s upozorněním, že nebude-li dlužná částka uhrazena, bude předložena žaloba na zaplacení příslušnému soudu (listina předání do advokátní kanceláře ze dne [datum], výzva před podáním žaloby ze dne [datum], poštovní podací arch). 8. Z ostatních předložených důkazů neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí. 9. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). 10. Při právním posouzení soud uzavřel, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když na ni přešla uplatněná pohledávka v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postupní smlouvou ze dne [datum]. Soud dále uzavřel, že z uvedených listin, předložených žalobkyní, nelze dovodit, že byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] uzavřena podle § 2395 občanského zákoníku tvrzená úvěrová smlouva. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4378/2008, jehož závěry jsou aplikovatelné i za platnosti a účinnosti občanského zákoníku, se uvádí, že ve sporu o zaplacení dluhu z úvěru úvěrujícího tíží povinnost tvrdit, že s úvěrovaným uzavřel smlouvu o úvěru, že podle této smlouvy poskytl úvěrovanému peněžní prostředky a že úvěrovaný řádně a včas nezaplatil. Z takto vymezeného břemene tvrzení vyplývá pro úvěrujícího či jeho právního nástupce povinnost označit důkazy k prokázání toho, že smlouva byla uzavřena, a to právě žalovaným, a že na jejím základě poskytl úvěrovanému finanční prostředky (břemeno důkazní). Listiny předložené žalobkyní však neprokazují, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala identitu osoby, jež reálně výše specifikovanou úvěrovou smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Žalobkyně ale neprokázala, byť k tomu byla vyzvána, že žalovaný smlouvu tvrzeného znění fakticky uzavřel, když tato není ze strany žalovaného podepsána. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na jejich webových stránkách byly vyplněny registrační údaje (či že tyto byly právní předchůdkyni žalobkyně sděleny jinou formou), žalobkyně ovšem nijak neprokázala, že právě žalovaný po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy odeslal právní předchůdkyni žalobkyně učiněný návrh na uzavření smlouvy. K prokázání existence předmětného závazku nestačí ani sdělení o tzv. verifikační platbě žalovaného, jelikož ta mohla být učiněna třetí osobou nebo ve vztahu k jinému právnímu vztahu stran právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného. V řízení tak nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl jakýkoliv obligační vztah. 11. Pakliže ale soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud žalobkyni v této souvislosti nemusel poučit procesně podle § 118a odst. 2 o. s. ř., když při změněné právní kvalifikaci žalobní tvrzení byla dostatečná a mohla být bez dalšího podkladem pro věcné rozhodnutí, tedy soud na jejich základě mohl dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí i z jiného právního titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5162/2008 a ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2721/2011). 12. V daném případě při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. K této otázce - nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému (z absentujícího obligačního vztahu) na jeho bankovní účet částku 2 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na tento dluh nezaplatil ničeho. Žalovaný proti uvedenému v řízení nijak nebrojil. 13. Splatnost povinnosti k vrácení toho