26 C 191/2022-42 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 17. 5. 2022, domáhala na žalovaném zaplacení částky 5 655,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 723,57 Kč úrokem ve výši 8,50 % ročně z částky 4 385,05 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 140,20 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do 16. 5. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 527,85 Kč od 17. 5. 2022 do zaplacení, přičemž tento nárok spočívá ve smlouvě o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne 3. 8. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž na základě tohoto čerpal žalovaný částku 4 928 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil žalobkyni částku 800 Kč. 2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne 3. 8. 2021 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 10 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, a to spolu s balíčkem pojištění [jméno] s měsíční úhradou za pojištění ve výši 5,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. Zároveň byla sjednána za porušení smluvních povinností smluvní pokuta 500 Kč a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady za pojištění, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. Ke svým majetkovým poměrům žalovaný ve výše uvedené úvěrové smlouvě uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku ve výši 22 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí částku ve výši 60 000 Kč, pracuje jako zaměstnanec ve [právnická osoba], a.s., [IČO], bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti (úplný výpis z obchodního rejstříku, smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum], Pravidla [anonymizována dvě slova]). Dne 3. 8. 2021 žalovaný čerpal na svém úvěrovém účtu částku ve výši 4 928 Kč, přičemž na tento svůj dluh uhradil pouze splátku [číslo] ve výši 400 Kč a splátku [číslo] ve výši 400 Kč. Jelikož žádné další splátky nebyly ze strany žalovaného učiněny, žalobkyně dne 14. 2. 2022 úvěr zesplatnila (výpis čerpání, splátek a úhrad). Dne 14. 2. 2022 žalobkyně vůči žalovanému učinila výzvu ke splacení celého úvěru, a to do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy, tuto zaslala na adresu sdělenou žalovaným ve smlouvě dne 15. 2. 2022 (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 14. 2. 2022, poštovní podací arch). Dne 3. 8. 2021 učinil právní zástupce žalobkyně vůči žalovanému předžalobní výzvu, s tím, že dlužná částka ve výši 6 168,02 Kč měla být uhrazena do 7 dnů, tuto právní zástupce zaslal dne 4. 3. 2022 na adresu sdělenou žalovaným ve smlouvě (předžalobní výzva ze dne 3. 3. 2022, poštovní podací arch). 4. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně lustrovala rejstříky posuzující bonitu žalovaného, a to např. CEE, ISIR, NRKI, přičemž výsledkem bylo kladné hodnocení žalovaného. Splátky žalovaného vůči jiným společnostem činily částku ve výši 101 Kč. Jako náklady žalovaného byla stanovena částka ve výši 3 860 Kč, odpovídající tzv. životnímu minimu. Jedna žádost žalovaného byla vedena u žalobkyně v kategorii„ odmítnuta“ a to ze dne 12. 2. 2021 na úvěr ve výši 10 000 Kč (úvěrová karta, úvěrová zpráva). <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalovaného, a tedy tyto (stejně tak jako příjmy žalovaného) nebyly nijak osvědčeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalovaného, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Jediná informace o majetkových poměrech je skutečnost, že měsíční čistý příjem žalovaného činí částka 22 000 Kč (když částka představující rodinný příjem není ničím hodnověrně vysvětlena ani podložena) ovšem ani z této nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaný jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je tato povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací. Nelze také pominout skutečnost, že sama žalobkyně dne 12. 2. 2021 (tedy půl roku před poskytnutím předmětného revolvingového úvěru) žádost o osobní úvěr žalovaného v požadované výši 10 000 Kč odmítla, tedy logicky se lze domnívat, že vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného jako nevyhovující, aniž by následně soudu ozřejmila, co ji zanedlouho poté, při další žádostí žalovaného přesvědčilo (v rozporu se svým předchozím rozhodnutím), že tento bude schopen úvěr nyní řádně splatit. 13. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že žalovaný dosahuje alespoň tvrzených příjmů. Pokud by potom od reálného měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet další finanční závazek (když žalobkyně byla seznámena s existencí předchozích finančních závazků a jejich výší), což žalobkyně, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, vědět měla a mohla. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Na tomto výsledku ni