35 C 170/2020-118 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 6. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 110 002 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 13. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále též„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla dne 14. 10. 2016 zápůjčku ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou zápůjčky společně se sjednaným úrokem ve 24 měsíčních splátkách ve výši 5 333 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2016, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení zápůjčky. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas nehradil, když na dluh do zesplatnění uhradil celkově částku 58 830 Kč. Do dne zesplatnění vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu v celkové výši 3 944 Kč za prodlení žalovaného s úhradou splátek č. 7, 11–13, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení delším více jak 15 dnů (426,64 Kč za každou splátku), a za prodlení žalovaného s úhradou splátek č. 11 a 12, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení více jak 30 dnů (693,29 Kč za každou splátku). V důsledku prodlení žalovaného se splátkou č. 11 o více jak 30 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni 20. 12. 2019 automaticky k zesplatnění celé zápůjčky. Veškeré nezaplacené splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře, které zahrnovaly jistinu a běžný úrok zápůjčky, se k tomuto datu staly součástí nové jistiny zápůjčky. Novou jistinu zápůjčky ve výši 69 162 Kč byl žalovaný povinen uhradit do 21. 12. 2017; jelikož tak žalovaný neučinil ani do 5 dnů ode dne zesplatnění, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše všech sjednaných splátek zápůjčky uvedených ve smlouvě, tj. smluvní pokuta ve výši 63 996 Kč. Po zesplatnění uhradil žalovaný celkově částku 27 100 Kč. Žalovaná částka se sestává z nové jistiny ve výši 42 062 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 3 944 Kč a smluvní pokuty ve výši 63 996 Kč. 2. Žalovaný se bránil tím, že se z počátku snažil úvěr pravidelně splácet, avšak pak se dostal do problémů, a proto přestal splácet. Od roku 2017 jej kontaktovali zaměstnanci žalobkyně, tudíž měl za to, že dluh postupně hradí. Na úvěr ve výši 50 000 Kč již uhradil 86 000 Kč a teď po něm žalobkyně požaduje doplatit ještě 100 000 Kč. Nesouhlasil se smluvní pokutou, která činí 50 % dlužné jistiny. Navrhl uhradit dluh po splátkách maximálně ve výši 100 Kč měsíčně. 3. Rozsudkem ze dne 3. 9. 2020, č. j. 35 C 170/2020-42, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 35 C 170/2020-52, soud zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 300 Kč od 30. 6. 2020 do zaplacení a z částky 300 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 109 402 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 137 102,00 Kč od 11. 1. 2018 do 9. 2. 2018, z částky 133 602,00 Kč od 10. 2. 2018 do 16. 3. 2018, z částky 130 102,00 Kč od 17. 3. 2018 do 4. 5.2018, z částky 128 302,00 Kč od 5. 5.2018 do 11. 5. 2018, z částky 126 602,00 Kč od 12. 5. 2018 do 12. 6. 2018, z částky 123 102,00 Kč od 13. 6. 2018 do 13. 7. 2018, z částky 121 102,00 Kč od 14. 7. 2018 do 30. 8. 2018, z částky 120 102,00 Kč od 31. 8. 2018 do 27. 9. 2018, z částky 119 102,00 Kč od 28. 9. 2018 do 31. 10. 2018, z částky 118 602,00 Kč od 01. 11. 2018 do 30. 11. 2018, z částky 118 102,00 Kč od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018, z částky 117 602,00 Kč od 1. 1. 2019 do 28. 1. 2019, z částky 117 102,00 Kč od 29. 1. 2019 do 27. 2. 2019, z částky 116 602,00 Kč od 28. 2. 2019 do 29. 3. 2019, z částky 116 102,00 Kč od 30. 3. 2019 do 30. 4. 2019, z částky 115 602,00 Kč od 1. 5.2019 do 29. 5. 2019, z částky 115 102,00 Kč od 30. 5. 2019 do 27. 6. 2019, z částky 114 602,00 Kč od 28. 6. 2019 do 29. 7. 2019, z částky 114 102,00 Kč od 30. 7. 2019 do 30. 8. 2019, z částky 113 602,00 Kč od 31. 8. 2019 do 30. 9. 2019, z částky 113 102,00 Kč od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019, z částky 112 602,00 Kč od 1. 11. 2019 do 29. 11. 2019, z částky 112 102,00 Kč od 30. 11. 2019 do 31. 12. 2019, z částky 111 602,00 Kč od 1. 1. 2020 do 31. 1. 2020, z částky 111 102,00 Kč od 1. 2. 2020 do 02. 3. 2020, z částky 110 602,00 Kč od 3. 3. 2020 do 30. 3. 2020, z částky 110 302,00 Kč od 31. 3. 2020 do 29. 4. 2020, z částky 110 002 Kč od 30. 4. 2020 do 30. 6. 2020, z částky 109 702 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020 a z částky 109 402 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 4. K odvolání žalobkyně co do zamítnutí nové jistiny úvěru ve výši 41 162 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 116,20 Kč Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 8. 2021, č. j. 27Co 13/2021-85, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 8. 2021, č. j. 27 Co 13/2021-89, rozsudek zdejšího soudu ve výroku II. v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 2 700 Kč, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.), rozsudek zdejšího soudu ve výroku II. v části, v níž byla žaloba zamítnuta co do částky 42 578,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 278,20 Kč od 11. 1. 2018 do 25. 9. 2020, z částky 44 978,20 Kč od 26. 9. 2020 do 26. 10. 2020, z částky 44 678,20 Kč od 27. 10. 2020 do 26. 11. 2020, z částky 44 378,20 Kč od 27. 11. 2020 do 28. 12. 2020, z částky 44 078,20 Kč od 29. 12. 2020 do 26. 1. 2021, z částky 43 778,20 Kč od 27. 1. 2021 do 25. 2. 2021, z částky 43 478,20 Kč od 26. 2. 2021 do 26. 3. 2021, z částky 43 178,20 Kč od 27. 3. 2021 do 26. 4. 2021, z částky 42 878,20 Kč od 27. 4. 2021 do 26. 5. 2021, z částky 42 778,20 Kč od 27. 5. 2021 do 28. 6. 2021, z částky 42 678,20 Kč od 29. 6. 2021 do 28. 7. 2021, z částky 42 578,20 Kč od 29. 7. 2021 do 27. 8. 2021 a z částky 42 478,20 Kč od 28. 8. 2021 do zaplacení, a ve výroku III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění se odvolací soud ztotožnil se závěrem zdejšího soudu, že v projednávané věci účastníci jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti uzavřeli Smlouvu coby smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Za předčasný však odvolací soud považoval závěr o absolutní neplatnosti (§ 588 o. z.) ujednání o výši úroků, který zdejší soud odůvodnil pouze nepřiměřenou výší dohodnuté úrokové sazby, kterou posoudil jako rozpornou s dobrými mravy. V této souvislosti odvolací soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 (uveřejněný pod č. 80/2021 Sbítky soudních rozhodnutí a stanovisek, část obč. a obch. – dále jen„ Rc 80/2021“), v němž se Nejvyšší soud velmi podrobně zabýval otázkou, zda lze ve vztazích mezi podnikateli za účinnosti občanského zákoníku od 1. 1. 2014 vyslovit neplatnost ujednání o úrocích pro rozpor s dobrými mravy, a pokud ano, za jakých předpokladů. Možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Oproti úroku z prodlení nejde o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku, ale o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Hlavnímu plnění je smluvními stranami zpravidla věnována i hlavní pozornost. Strany přitom předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Na sjednanou výši úrokové sazby představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi případu. Pokud v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 dovodil, že v případě podnikatele, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, však zpravidla (s ohledem na jeho předpokládanou profesionalitu) nebude možné rozpor s dobrými mravy spatřovat v existenci hrubého nepoměru vzájemných plnění vzniklého tím, že při uzavírání smlouvy někdo zneužil jeho tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, tím spíše takový závěr platí v případě úroků, tedy úplaty za užívání jistiny hlavního plnění. Nicméně v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud připustil, že uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právním úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani § 1797 o. z. Dále Nejvyšší soud uzavřel, že samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Zdejší soud tedy pochybil, pokud svůj závěr o neplatnosti ujednání o výši