36 C 212/2022-71 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 57 864 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 56 466 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 57 864 Kč za dobu od 25. 1. 2022 do zaplacení, dále částky ve výši 7 905,80 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění, úroku ve výši 54,84 % ročně z částky 49 697,02 Kč za dobu od 25. 1. 2022 do 15. 2. 2022 a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 49 697,02 Kč za dobu od 16. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 149 068 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 54,84 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 588 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2021. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 23. 1. 2022 k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku ve výši 2 588 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného a potvrzení banky žalovaného o příchozí úhradě ze dne [datum]. Současně z výpisu z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] vyžádaného soudem vyplývá, že žalovanému byla dne [datum] na účet připsána částka 1 Kč s poznámkou„ [variabilní symbol] pojistena pujcka [číslo] podpisovy kod a identifikace klienta pro poskytnuti spotrebitelskeh“. Jedinečným kódem [číslo] byla poté smlouva o úvěru dne [datum] v 8:17 hod. podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, předložil potvrzení o příchozí úhradě ze svého účtu a zasláním SMS kódu projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou (smlouva o úvěru, potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum], kopie občanského průkazu, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]). 4. Výpisem z účtu žalovaného potvrzeným sdělením [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovanému byla připsána na účet částka 50 000 Kč dne [datum], na kterou žalovaný uhradil částku 2 588 Kč (karta klienta). 5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalovaného 498 bodů odpovídající kategorii III. (416 a více), znamenající maximální počet bodů do interní Score Card a„ nízké riziko“. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy podepsal žalobkyní předpřipravené formulářové prohlášení klienta, v němž mimo jiné uvedl, že si je vědom sjednaných úroků a považuje je za přiměřené, že nemá žádné dluhy, že není v úpadku apod., a že veškeré poskytnuté údaje jsou„ pravdivé a úplné.“ Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí 27 900 Kč, což v zásadě odpovídá předloženému potvrzení o příchozí úhradě. V kolonce výdaje žalovaného je v hodnotícím formuláři uvedena částka 3 860 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, stejně jako u počtu dětí v domácnosti, u spoření a splátek. U ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby, apod.) je uvedena rovněž nula. Žalovaný mezi svými výdaji uvedl náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč, což obvyklým výdajům samostatně žijící osoby za bydlení neodpovídá, proto měly být tyto výdaje zdůvodněny a doloženy. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. 6. Z výpisu z účtu žalovaného za období tří měsíců před poskytnutím úvěru vyplývá, že žalovaný v období od [datum] do [datum] (uzavření úvěrové smlouvy [číslo]) neměl žádný disponibilní zůstatek. Žalovanému byla na účet pravidelně poukazována mzda v průměrné výši 28 364 Kč. Dne [datum] došlo na účtu žalovaného k připsání částky v celkové výši 328 977 Kč od [právnická osoba] [příjmení] a.s., dne [datum] k připsání částky ve výši 32 000 Kč od [právnická osoba] [příjmení] a.s. a dne [datum] k připsání částky ve výši 5 000 Kč od [právnická osoba] s.r.o. Žalovaný v uvedeném období splácel několik dalších úvěrů a ke dni uzavření úvěrové smlouvy [číslo] činil disponibilní zůstatek na účtu - 6 648,55 Kč (výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum]). <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek. 12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům