38 C 233/2021-145 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazených pohledávek ze smluv o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] Smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce“). Žalovaný si půjčil celkem 112 000 Kč (90 000 Kč + 22 000 Kč) a vrátil 28 538 Kč. 2. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 78 258,63 Kč, na poplatcích 42 838,75 Kč, na kapitalizovaném úroku 7 060,67 Kč za dobu od 1. 10. 2019 do 20. 1. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 78 258,63 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 16. 8. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 10 232,32 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9 % ročně z jistiny 78 258,63 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. 3. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] žalobkyně žalovala na jistině 19 997 Kč, na poplatcích 12 750,27 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 867,35 Kč za dobu od 27. 7. 2019 do 20. 1. 2020 a dále 29% p.a. úrok z jistiny 19 997 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 16. 8. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 2 614,61 Kč a úrok z prodlení ve výši ve výši 9 % ročně z jistiny 19 997 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. 4. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 4 130,24 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení k 20. 1. 2020. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 6. Pravomoc českých soudů k řízení je dána dle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle ve smlouvě dohodnutého místa plnění ([ulice a číslo], [obec]). 7. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedené smlouvy uzavřel, vyplatil mu podle nich celkem 112 000 Kč (smlouvy, sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]) a postoupil obě žalované pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 8. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčky, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovaným zaznamenaných v zákaznických kartách, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaný předložil. Poměry žalovaného tak právní předchůdce žalobkyně prověřoval dvakrát během čtyř měsíců. Žalovaný v září 2017 i v lednu 2018 podle karet zákazníka předložil pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky, podle nichž měl v září 2017 příjem v celkové výši 55 334 Kč měsíčně a v lednu 2018 čistý příjem v celkové výši 55 000 Kč měsíčně. Jeho odhadované měsíční výdaje činily v září 2017 7 000 Kč měsíčně a v lednu 2018 8 000 Kč měsíčně. V obou případech dle karet zákazníka nesplácel žalovaný žádné splátky. Listiny, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy žalovaného ověřit, žalobkyně nepředložila. V kartách zákazníka nebyly uvedeny ani žádné listiny, z nichž by bylo možné ověřit výdaje žalovaného a posoudit míru jeho zadlužení. 9. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouvy o zápůjčce byly uzavřeny za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 15. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 16. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 17. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 18. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 19. Jak bylo uvedeno v bodu 8 rozsudku, žalobkyně nepředložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v kartách zákazníka. Výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení nebyly prověřeny vůbec, neboť v kartách zákazníka nebyl uveden žádný důkaz, z něhož by informace k výdajům a zadlužení žalovaného mohly vyplývat. Nadto bylo v obou zákaznických kartách uvedeno, že žalovaný nesplácí žádné splátky (a to ani interní), přičemž ke dni [datum] (ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]) muselo být právnímu předchůdci žalobkyně známo, že žalovaný mu splácí již minimálně 1 zápůjčku (ze smlouvy [číslo]). Pouze na základě karty zákazníka není možné pos