39 C 123/2021-44 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 16. 12. 2014, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 260 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek výši 3 600 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 2. 2016. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, když poslední splátku uhradil dne 8. 3. 2016 Celkem žalovaný uhradil na svůj dluh ze smlouvy o půjčce pouze částku 12 650 Kč (na jistinu částku 6 681,91 Kč, na úrok částku 1 260 Kč, na poplatek za administrativní činnost částku 1 800 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 2 908,09 Kč). Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni. Ke dni 6. 12. 2019 činila dlužná částka 3 010 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 2 318,09 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 691,91 Kč. 2. Žalovaný se k uplatněnému nároku žalobkyně i přes výzvu soudu nijak nevyjádřil. K projednání věci nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). 3. Na základě prokázaných skutečností soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Postupitelka pohledávky žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 9 000 Kč za celkový poplatek ve výši 6 660 Kč, který se skládal s kapitalizovaného úroku ve výši 1 260 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek výši 3 600 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku spolu s poplatkem v celkové výši 15 660 Kč splatit v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný věřiteli sjednané týdenní splátky řádně a včas nehradil, když poslední splátku uhradil dne 8. 3. 2016 Poslední splátka sjednané půjčky byla splatná dne 2. 2. 2016. Žalovaný uhradil celkem na svůj dluh částku 12 650 Kč. Věřiteli tak vznikl v důsledku prodlení žalovaného nárok zaplacení částky 3 010 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 2 318,09 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 691,91 Kč. Dále nárok na kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 142,89 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 318,09 Kč za dobu od 3. 2. 2016 do 6. 12. 2019), na smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 318,09 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 723,62 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 2 318,09 Kč za dobu od 10. 2. 2016 do 6. 12. 2019) a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 318,09 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. [právnická osoba] postoupila výše uvedenou pohledávku dne 6. 12. 2019 žalobkyni, o čemž žalovaného včas vyrozuměla. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 7. 5. 2020. 4. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu vznikl mezi původním věřitelem pohledávky a žalovaným závazkový vztah, který je třeba posuzovat podle tzv. nového občanského zákoníku (§ 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen občanský zákoník). Mezi původním věřitelem (zapůjčitelem) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, na základě které se zapůjčitel zavázal poskytnout žalovanému peníze, aby je použil dle libosti a po sjednaném čase vrátil. Jednalo se o úplatnou peněžitou zápůjčku, když za její poskytnutí byl sjednán poplatek a úroky (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Sjednání poplatku podléhalo autonomii vůle (bylo v dispozici) smluvních stran a soud jej neshledal v rozporu s dobrými mravy. Poplatek byl sjednán zcela jednoznačně a srozumitelně přímo v písemné smlouvě o zápůjčce a žalovanému muselo být zcela zřejmé k čemu a za jakých podmínek se zavazuje. Výše poplatku byla zcela srozumitelně stanovena fixní částkou a nepřevyšovala výši jistiny poskytnuté zápůjčky. Řádným neplněním sjednaných splátek žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy o zápůjčce a zapůjčiteli vzniklo smluvní právo požadovat jednorázové zaplacení celé zápůjčky včetně sjednaného poplatku. Požadovaná úroková sazba poskytnutého úvěru ve výši 23,72 % ročně se nejeví nikterak nepřiměřená, neboť podstatně nepřesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004). 5. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce jako spotřebitel (viz § 419 občanského zákoníku), je nutno na právní vztah mezi smluvními stranami aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že původní věřitelka žalované pohledávky posuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele s nezbytnou odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele) a měla za to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Dnem následujícím po splatnosti půjčky se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu (§ 1968 občanského zákoníku). Zapůjčiteli proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Postoupením pohledávky nabyla žalobkyně kromě samotné pohledávky také její příslušenství a práva s ní spojená (§ 1880 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn jejím postupitelem (§ 1182 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný v tomto směru netvrdil nic, co by výše uvedený závěr jakkoliv zpochybnilo, byť ho v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 26 Odo 841/2006). Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou pohledávku včetně příslušenství. 6. Žalobkyně měla v tomto sporu plný úspěch, a proto jí byla přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti neúspěšnému žalovanému (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož byla žalovanému v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k plnění, byly rovněž splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátkou, tvoří náklady řízení odměna za zastupování (§ 137 odst. 2 o. s. ř.). Při určení výše nákladů soud vzhledem k nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 vycházel ze zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dále jen vyhláška). Předmětem řízení bez příslušenství byla v době započetí úkonu právní služby částka 3 010 Kč, která představuje tarifní hodnotu pro sazbu mimosmluvní odměny (§ 8 odst. 1 vyhlášky). Účelně vynaložené náklady žalobkyně v celkové výši 2 089 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměny advokátky ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 vyhlášky), a to za předžalobní výzvu k plnění se základním rozborem, převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky), náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč (3 úkony právní služby podle § 13 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) a 21% daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, kterou je advokát povinen odvést ze své odměny a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb. (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 7. Jelikož bylo z informačního systému zdejšího soudu zjištěno, že toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně toutéž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota žalovaného peněžitého plnění nepřevyšovala 50 000 Kč, byly splněny zákonné důvody pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky, které výrazně redukuje sazbu mimosmluvní odměny za úkony právní služby do podání žaloby včetně. Za případné doplnění žaloby o další skutková tvrzení odměna ani náhrada hotových výdajů advokátovi nepřísluší, neboť tato tvrzení měla být obsažena již v samotné žalobě, za kterou mu byly veškeré náklady přiznány. Splatnost rozsudkem uložené povinnosti stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.