46 C 230/2022-61 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému zápůjčku ve výši 4 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do [datum]. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky, když do uvedeného data zápůjčku ani zčásti nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila Společnost pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], [IČO] a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z jistiny zápůjčky ve výši 4 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje; vedle toho žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení. Pro případ, že by se soud neztotožnil se závěrem žalobkyně ohledně uzavření Smlouvy, žalobkyně navrhla, aby soud posoudil věc jakožto bezdůvodné obohacení. Současně žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 4. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] si Společnost a žalovaný ujednali Smlouvu prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému Společnosti založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný prostřednictvím klientské sekce požádal o poskytnutí zápůjčky za podmínek uvedených ve smlouvě o zápůjčce a Společnost žádost o zápůjčku schválila. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil znění Smlouvy prostřednictvím elektronického formuláře. K prokázání svých tvrzení o uzavření smlouvy popsaným způsobem však žalobkyně nepředložila žádný důkaz. Žalobkyně sice soudu předložila nepodepsanou listinu nazvanou Smlouva o zápůjčce [číslo], avšak z této nelze seznat shodnou vůli obou stran, být vázány smlouvou o zápůjčce, a proto soud dospěl k závěru, že k uzavření Smlouvy mezi žalovaným a Společností nedošlo (viz Smlouva). Žalobkyně současně uvedla, že nedisponuje doklady k prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti, a proto soud dospěl k závěru, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany Společnosti nedošlo. 5. Dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, připsána částka 4 000 Kč z účtu [bankovní účet], vedeného na Společnost (viz sdělení [právnická osoba], výpis z účtu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila Společnost coby postupitel společnosti [právnická osoba] coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze [číslo] Smlouvy a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] coby postupitel postoupila pohledávky uvedené v příloze [číslo] Smlouvy na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo]). O postoupení pohledávky byl žalovaný zpraven dopisem ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Dne [datum] zaslala zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k uhrazení dlužné částky 11 142,03 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k úhradě dluhu vč. podacího archu ze dne [datum]); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o zápůjčce na společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 7. Z žalobkyní předložených listin nebyl soud schopen uzavřít, že mezi Společností a žalovaným došlo k uzavření tvrzené Smlouvy, která měla být smlouvou o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Byť si je soud vědom toho, že tento závěr je opřen o neunesení důkazního břemene, upustil od ústního projednání věci, neboť toto projednání věci by nemohlo pro žalobkyni přinést příznivější rozhodnutí o věci a toliko by účastníkům řízení zbytečně navyšovalo náklady řízení; i kdyby totiž soud dospěl k závěru o řádném uzavření Smlouvy, byla by přesto Smlouva absolutně neplatným právním jednáním. Smlouva podle svého obsahu měla být totiž smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, podle níž by žalovaný coby spotřebitel byl povinen Společnosti vrátit jistinu zápůjčky 4 000 společně s poplatkem za poskytnutí jistiny zápůjčky ve výši 1 037 Kč. Za dané situace by byla Společnost podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. povinna před uzavřením Smlouvy řádným způsobem ověřit úvěruschopnost žalovaného pod sankcí absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední činnosti (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018); žalobkyně přitom v žalobě uvedla, že údaji k prokázání úvěruschopnosti nedisponuje, přičemž v případě shledání neplatnosti Smlouvy z tohoto důvodu navrhuje posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení. 8. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o zápůjčce a při prokázání poskytnutí částky 4 000 Kč na účet žalovaného, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, posoudil soud právní poměr mezi Společností a žalovaným jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel na svůj účet částku 4 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, za den splatnosti se proto považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka (§ 1968 věta první o. z.). Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nepochybně až předžalobní výzvou zaslanou dne [datum], která se v souladu s 573 o. z. dostala do sféry žalovaného dne [datum], v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do 7 dnů od doručení výzvy, tj. do [datum]. Jelikož žalovaný dlužnou částku 4 000 Kč dobrovolně neuhradil, vznikl žalobkyni ode dne následujícího rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné částky do zaplacení; žalobkyně se nicméně domáhala úroku z prodlení toliko ve výši 8,05 % ročně, jíž byl soud v souladu s dispoziční zásadou vázán. 9. S ohledem na uvedené shledal soud důvodným nárok na zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), naopak soud pro nedůvodnost zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum] (výrok II.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáha