5 C 132/2022-50 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 250 Kč od 6. 11. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 9. 2020 uzavřela s žalovanou po předchozím přezkoumání její úvěruschopnosti prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit jistinu zápůjčky společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč do 5. 11. 2020, avšak své povinnosti nedostála, když na jistinu a poplatek ničeho neuhradila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost hradit žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, kterou žalobkyně požaduje za období od 5. 11. 2020 do 22. 4. 2022 v kapitalizované výši 2 834 Kč (původní smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč ponížená o platbu ve výši 2 166 Kč), a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlení žalované v celkové výši 2 500 Kč za 5 odeslaných upomínek. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 3. Dne 29. 9. 2020 si žalobkyně a žalovaná ujednaly elektronickým způsobem Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč na účet uvedený ve Smlouvě a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem ve výši 3 250 Kč nejpozději do 29. 10. 2020 (RPSN 2 969 %). Strany se dohodly, že okamžikem prodlení se zaplacením zápůjčky veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součásti. V případě prodlení žalované s plněním jeho závazků se žalovaná zavázala hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované, a to za písemnou upomínku/výzvu k úhradě á 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (viz Smlouva v ISAS). K uvedenému soud dodává, že Smlouva měla být ze strany žalované schválena vložením PIN kódu do elektronického formuláře, což žalobkyně neprokázala, má soud za to, že vůle žalované vstoupit do smluvního vztahu s žalobkyní je prokázán přinejmenším tím, že žalovaná zaslala žalobkyni dne 28. 9. 2020 verifikační platbu ve výši 1 Kč (viz outcome v ISAS) a poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu, z níž bylo možné ověřit její totožnost (viz kopie OP na č. l. 18), jakož i výpisy z účtu (viz výpisy z účtu na č. l. 21). 4. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že se žalované dotazovala na příjmy, z nichž zjistila, že žalovaná pracuje na plný úvazek na pozici dělnice s čistým měsíčním příjmem ve výši 17 745 Kč, a to na dobu neurčitou. Tento příjem ověřila z bankovního výpisu žalované. Co se týče výdajů, žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí 1 500 Kč, je svobodná, nemá děti a bydlí u rodičů. Jelikož tyto výdaje nedosahovaly ani minimální nezabavitelné částky v exekuci, pracovala žalobkyně s částkou 6 428 Kč. Soud v této souvislosti provedl důkaz navrženými listinami. Ze sjetiny ze systému žalobkyně (viz č. l. 20) vyplynulo, že pro rodné číslo (žalované) byla provedena kontrola dne 3. 9. 2021 v blíže nespecifikovaném systému (dle tvrzení žalobkyně šlo o Centrální evidenci exekucí), z nějž vyplynulo, že na osobu žalované nemá být vedena exekuce. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně za období 16. 7. 2020 až 16. 8. 2020 (viz č. l. 21) vyplynulo, že žalovaná měla kreditní obrat ve výši 59 021,08 Kč a debetní obrat ve výši 76 176,68 Kč, počáteční zůstatek na účtu činil 27 358,93 Kč a konečný zůstatek činil 10 203,33 Kč. Co se týče příjmu, obdržela žalovaná od paní [jméno] [příjmení] částku 1 500 Kč, dále příjem ve výši 800 Kč od blíže nespecifikovaného subjektu, dále byl vložen klientský vklad ve výši 38 000 Kč, dále obdržela žalovaná od paní [jméno] [příjmení] částku 976 Kč a obdržela částku 17 745 Kč od společnosti [právnická osoba] Z výdajů je kromě běžných plateb v lékárně, v drogerii, potravinách rovněž splátka úvěru ve výši 1 383,95 Kč. S ohledem na výši debetního obratu je rovněž patrné, že měsíční výdaje ve výši 1 500 Kč, případně ve výši 6 428 Kč jsou zjevně neodpovídající. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně za období 17. 8. 2020 až 16. 8. 2020 (viz č. l. 25p) vyplynulo, že žalovaná měla kreditní obrat ve výši 26 404,08 Kč a debetní obrat ve výši 17 637,98 Kč, počáteční zůstatek na účtu činil 10 203,33 Kč a konečný zůstatek činil 18 969,43 Kč. Co se týče příjmu, obdržela žalovaná od paní [jméno] [příjmení] částku 9 000 Kč a od společnosti [právnická osoba] částku 17 404 Kč. Z výdajů je kromě běžných plateb v potravinách, v papírnictví apod. rovněž splátka úvěru ve výši 1 383,95 Kč. S ohledem na výši debetního obratu je rovněž zde patrné, že měsíční výdaje ve výši 1 500 Kč, případně ve výši 6 428 Kč jsou zjevně neodpovídající. Jelikož soud nepovažoval navržené důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalované za dostačující, kdy žalobkyně zjevně řádně nezkoumala výdaje žalované, jakož i její dluhy a případnou výši splátek, opakovaně písemně vyzval žalobkyni k navržení patřičných důkazních návrhů, přičemž pro neúčast žalobkyně u nařízeného jednání ji nemohl o riziku neunesení důkazního břemene poučit ještě ústně. Po provedeném dokazování proto po skutkové stránce nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované řádně nezkoumala výdaje a dluhy žalované. 5. Dne 29. 9. 2020 zaslala žalobkyně z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet], vedený na žalovanou (viz výpisy z účtu na č. l. 21), částku 10 000 Kč, jako VS bylo uvedeno rodné číslo žalované, zpráva pro příjemce: [anonymizována dvě slova] – půjčka (viz outcome v ISAS, sdělení Moneta Money Bank na č. l. 12). 6. Žalobkyně tvrdila, že zaslala žalované dne 12. 11. 2020, 19. 11. 2020, 26. 11. 2020, 5. 12. 2020 a 20. 12. 2020 výzvy k úhradě dlužné částky, avšak z provedeného dokazování nebylo zaslání těchto výzev prokázáno, kdy výpis z vnitřního systému (viz č. l. 19) je v tomto ohledu nedostačující. Jelikož se žalobkyně nařízeného jednání ve věci nezúčastnila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti učinit patřičný důkazní návrh; soud proto pro neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně po skutkové stránce uzavřel, že k odeslání uvedených upomínek nedošlo. 7. Výzvou před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2022, zaslanou dne 1. 2. 2022, vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou, aby uhradila žalobkyni částku 17 635 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 800 Kč s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2022 vč. podacího lístku). Žalovaná uhradila toliko částku 2 166 Kč, kterou si žalobkyně započetla na smluvní pokutu (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). 8. V září 2020 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu 7,97 % ročně a při fixaci sazby do 1 roku včetně 10,74 % ročně, roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu potom činila 8,34 % ročně (viz přehled úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR a přehled ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupnými na www.cnb.cz). <b>Právní posouzení věci</b> 9. Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřely prostřednictvím elektronických komunikací dne 29. 9. 2020 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jehož základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaná byla povinna jistinu zápůjčky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 250 Kč vrátit do 29. 10. 2020. 10. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně totiž v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti byla schopná pouze prokázat příjem žalované od svého zaměstnavatele v měsíci 7/ 2020 ve výši 17 745 Kč a v měsíci 8/ 2020 ve výši 17 404 Kč, tj. průměrně 17 574,50 Kč, avšak nebyla schopná prokázat, že výdaje žalované činí toliko 1 500 Kč, resp. částku 6 428 Kč, s níž měla žalobkyně údajně pracovat, neboť z předložených výpisů z účtu vyplývá, že výdaje žalované jsou několikanásobně vyšší a přesahují dokonce pravidelný měsíční příjem žalované od zaměstnavatele. Co se týče dluhů, žalobkyně měla nahlédnout pou