5 C 141/2022-30 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 956 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely prostřednictvím internetu dne 28. 7. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla Společnost žalované jistinu úvěru ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu do 27. 8. 2021. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit Společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Následně Společnost postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou. Žalovaná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč od 28. 8. 2021 do 7. 2. 2022 v kapitalizované výši 1 956 Kč. Na příslušenství požaduje částku 217 Kč představující částku za 1 osobní návštěvu při vymáhání pohledávky, neuhrazené paušální náklady za zaslání 3 upomínek á 50 Kč, tj. částka 150 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 8. 2021 do 7. 2. 2022 v kapitalizované výši 455,51 Kč a od 9. 2. 2022 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila i přes zaslanou předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 2. 6. 2022. 2. V podání ze dne 16. 9. 2022 žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, a proto se nadále domáhá jen zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 455,51 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. S ohledem na uvedené soud řízení ve zbylém rozsahu řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované k tomuto zpětvzetí, neboť k němu došlo dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci (výrok I.). 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost coby věřitel a žalovaná coby dlužník si ujednaly dne 28. 7. 2021 Smlouvu, na jejímž základě měla Společnost poskytnout žalované částku 12 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů, tj. do 27. 8. 2021, přičemž žalovaná byla oprávněna při úhradě patřičného poplatku požádat celkově 11× o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 2 760 Kč. Pro případ neuhrazení dlužné částky byla žalovaná povinna zaplatit Společnosti navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, kdy smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlení v zákonem stanovené výši, paušální poplatek na úhradu nákladů v částce (i) 1 200 Kč za první upomínku po 45 dnech prodlení, (ii) 500 Kč za upomínku po 120 dnech prodlení a (iii) 800 Kč za upomínku po 210 dnech prodlení, 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky Společnosti. Žalovaná prohlásila, že podpisem Smlouvy potvrzuje čerpání úvěru (viz Smlouva). 5. Na výzvu soudu žalobkyně v podání ze dne 16. 9. 2022 uvedla, že nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany Společnosti, a proto soud uzavřel, že Společnost úvěruschopnost žalované před ujednáním Smlouvy neposuzovala. 6. Dne 7. 2. 2022 si ujednaly Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu Pohledávek, tj. v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla uvedena též pohledávka Společnosti za žalovanou v celkové výši 14 106 Kč (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 11. 2. 2022, zaslaným dne 14. 2. 2022, informovala Společnost žalovanou, že postoupila pohledávku ze Smlouvy v aktuální výši 14 106 Kč včetně příslušenství na žalobkyni. Dopisem z téhož dne vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 14 114,38 Kč do 25. 2. 2022 s upozorněním na předání věci advokátní kanceláři; současně upozornila žalovanou, že v případě neposkytnutí součinnosti si bude účtovat náklady za mimosoudní vymáhání pohledávky, a sice za odchozí dopis 39 Kč, za odchozí dopis (doporučeně) 50 Kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu 217 Kč (viz dopisy ze dne 11. 2. 2022 vč. podacího archu). Dne 25. 5. 2022 měla proběhnout návštěva žalované terénním pracovníkem žalobkyně (viz výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, GPS kontrola polohy terénního poradce). Žalovaná ničeho neuhradila i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 2. 6. 2022 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2022 vč. podacího archu, nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovanou ze Smlouvy postoupila Společnost ve stavu ke dni 7. 2. 2022 na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 2. 2022 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 11. 2. 2022, zaslaným dne 14. 2. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti ve vztahu k žalované. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 8. Společnost a žalovaná uzavřely dne 28. 7. 2021 Smlouvu, kterou soud posoudil podle svého obsahu jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit Společnosti jistinu do 27. 8. 2021 s možností požádat celkově 11× o prodloužení splatnosti o 30 dní za částku 2 760 Kč. 9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání, že by Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované; za dané situace soud upustil od ústního jednání, které by bylo nadbytečné a procesně neekonomické, načež uzavřel, že úvěruschopnost žalované ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla. 10. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit. 11. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu ve výši 12 000 Kč, jakož ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky). 12. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi Společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 12 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování nevyplynulo, že by žalovaná čehokoliv na dluh plnila, a proto bezdůvodné obohacení stále činí 12 000 Kč. 13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od mož