5 C 168/2022-66 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Společnost“), a žalovaná uzavřely dne 27. 7. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě Společnost poskytla žalované jistinu ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala Společnosti vrátit jistinu společně s úrokem ve výši 980 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, konče dnem 6. 9. 2018. Žalovaná uhradila pouze částku 5 900 Kč. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou vyplývající ze Smlouvy včetně příslušenství na žalobkyni s účinností k témuž dni. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 1 100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 100 Kč od 7. 9. 2018 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši 123,48 Kč a od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalovaná ničeho neuhradila ani na předžalobní upomínku zástupce žalobkyně. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Zjištěný skutkový stav</b> 4. Společnost a žalovaná si ujednaly dne 27. 7. 2017 Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalované při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši 980 Kč, s poplatkem ve výši 1 400 Kč a s hotovostním inkasem splátek ve výši 2 800 Kč, celkově tak měla žalovaná [příjmení] uhradit částku 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy (RPSN 195 %). Žalovaná ve smlouvě prohlásila, že od Společnosti převzala v hotovosti v místě svého bydliště jistinu zápůjčky (viz Smlouva). Společnost ověřila totožnost žalované prostřednictvím občanského průkazu. Žalovaná uvedla, že bydlí v nájemním bydlení, má 2 nezaopatřené děti, nemá jinou půjčku u Společnosti ani u jiného subjektu, nejsou proti ní vedeny exekuce, pracuje jako operátorka výroby. Příjem činí čistá mzda ve výši 15 100 Kč, další příjmy – vedlejší ve výši 4 280 Kč, státní podpora ve výši 6 500 Kč, tj. celkem příjem 25 880 Kč měsíčně. Výdaje tvoří nájem/inkaso ve výši 6 000 Kč, osobní výdaje 2 000 Kč, vyživovací povinnost 2 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje tedy činí 10 500 Kč a použitelný příjem činí 15 380 Kč Tyto údaje ověřila Společnost z pracovní smlouvy (viz karta zákazníka). Žalovaná uhradila celkově částku 5 900 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případně vyšší splnění dluhu měl tvrdit dlužník). Dne 29. 11. 2019 si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovanou ze Smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek a příloha smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 oznámila Společnost žalované postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku). Dopisem ze dne 3. 9. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 9 471,68 Kč do 18. 9. 2020 na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 3. 9. 2020 vč. podacího lístku); žalovaná ničeho neuhradila (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně). <b>Právní posouzení věci</b> 5. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou ze Smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 29. 11. 2019, čímž i vůči ní nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 6. Společnost jako věřitel a žalovaná coby dlužník uzavřely dne 27. 7. 2017 písemnou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, což žalovaná potvrdila výslovným prohlášením uvedeným ve smlouvě a svým podpisem smlouvy. Žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 980 Kč, s poplatkem ve výši 1 400 Kč a s hotovostním inkasem splátek ve výši 2 800 Kč, celkově tak měla žalovaná [příjmení] uhradit částku 12 180 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem od data uzavření smlouvy 7. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být vázány Smlouvou, má za to, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně se domáhala zaplacení toliko jistiny úvěru, přičemž na výzvu soudu uvedla, že vyšla z informací získaných od žalované, k čemuž dodala, že pro kvalifikaci žalobního nároku z titulu bezdůvodného obohacení považuje splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti za irelevantní. Soudu je současně z úřední činnosti známo, že Společnost systematicky řádným způsobem úvěruschopnost svých klientů nezkoumala, kdy se spoléhala na sdělené informace bez jejich ověřování (např. rozsudky zdejšího soudu sp. zn. 35 C 21/2022, 35 C 288/2021 či 35 C 259/2021). Za dané situace soud upustil od ústního jednání, které by bylo nadbytečné a procesně neekonomické, načež uzavřel, že úvěruschopnost žalované ze strany Společnosti – jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. – řádně posouzena nebyla. 8. Pro úplnost lze uvést, že byť § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit. 9. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala ze zápůjčky založené Smlouvou, nýbrž toliko z titulu bezdůvodného obohacení dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 7 000 Kč náležející Společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z nezpochybněných tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná na dluh plnila částku 5 900 Kč, a proto bezdůvodné obohacení aktuálně činí 1 100 Kč. 10. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). 11. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 1 100 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti