10 C 5/2022-148 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení úvěrové pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen„ banka) a žalovaným dne [datum], na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, uhradil pouze 171 267 Kč. Banka proto úvěr ke dni 3. 10. 2020 zesplatnila. Po datu zesplatnění žalovaný uhradil celkem 74 128 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná úvěrová pohledávka představuje dlužnou jistinu. Ode dne 22. 6. 2022 do zaplacení žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny, a dále z jistiny 223 243,60 Kč požadovala od 17. 4. 2022 do zaplacení 8,25% p.a. úrok z prodlení. 2. Podáním ze dne [datum] (ve znění jeho opravy ze dne [datum]) vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 223 243,60 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do 20. 9. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 223 243,60 Kč za dobu od 17. 4. 2022 do 20. 9. 2022 s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby uhradil celkem 13 899 Kč, které byly žalobkyní započteny na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 223 243,60 Kč za dobu od 21. 9. 2022 do 1. 2. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 223 243,60 Kč za dobu od 21. 9. 2022 do 10. 11. 2022 s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby a po podání částečného zpětvzetí ze dne [datum] uhradil celkem 9 266 Kč, které byly žalobkyní započteny na smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o.s.ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč (smlouva o úvěru), na který žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem částku 268 560 Kč (171 267+74 128+13 899+9 266). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z pohybů na bankovním účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho průměrný měsíční příjem činí 15 000 Kč. Výdaje uvedeny nebyly, u splátek úvěrů u [právnická osoba], splátek u jiných bank včetně soukromého leasingu, splátek nebankovních produktů a ostatních splátek (např. výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) byla uvedena nula. Banka stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na částku 5 900 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že banka prověřila žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, v interních systémech a informacích z CCB. V tomto směru předložila informace z registru CCB, ze kterých vyplynulo, že žalovaný má 1 existující osobní úvěr ve výši 180 000 Kč se splátkou ve výši 2 286 Kč (informace z CCB). Žalobkyní předložený výstup z insolvenčního rejstříku je ze dne 3. 10. 2022. Žalobkyně vyhodnotila, že splácení úvěru ve výši 300 000 Kč při pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 413 Kč je zcela v možnostech žalovaného, neboť žalovanému po odečtení nového splátkové zatížení ve výši 6 699 Kč (2 286 Kč + 4 413 Kč) zbývala volná částka ve výši 8 301 Kč k pokrytí životních nákladů žalovaného. 6. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalovaného za období od 1. 11. 2016 do 30. 4. 2017, z něhož zjistila, že žalovanému byla na účet připisována mzda v průměrné výši 19 414 Kč měsíčně za posuzované období. Z účtu žalovaného byla každý měsíc v uvedeném období hrazena splátka úvěru ve výši 114 Kč a splátka úvěru ve výši 2 286 Kč. Průměrné výdaje žalovaného činily za posuzované období 19 445 Kč měsíčně. Žalovaný neměl podle výpisu z účtu v období 1. 11. 2016 až 30. 4. 2017 disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 5. 2017 až 31. 5. 2017 vyžádaného soudem vyplývá, že dne 2. 5. 2017 (měsíc předcházející poskytnutí úvěru) nebylo provedeno inkaso z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu. <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Povinností poskytovatele úvěru je řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. 12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z., v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných