11 C 88/2023-31 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla uzavřena dne 26. 5. 2019 smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr formou úvěrového rámce ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Protože se žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení, právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni 30. 11. 2022 prohlásil úvěr za splatný. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží na jistině 58 308,15 Kč, na smluvním úroku 6 489,24 Kč, dále nesplacené měsíční poplatky za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 318,35 Kč, poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 570,50 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 1. 12. 2022 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 20. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 8 407,59 Kč představující kapitalizovaný úrok, částky ve výši 570 Kč představující smluvní pokutu a částky 217 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. 3. Žalovaný v rámci podaného odporu k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává, a to ani zčásti. Namítl neplatnost smlouvy z důvodu nedokonalého zkoumání jeho úvěruschopnosti a ke svým případným možnostem vrátit poskytnutou jistinu uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 23 665 Kč, z něhož jsou prováděny exekuční srážky ve výši 3 342 Kč pro pohledávku oprávněného [právnická osoba] U jednání zástupce žalovaného (jeho bratr) uvedl, že neví, jaké částky žalovaný vynakládá na své výdaje, tudíž neví, jakou částku by mohl splácet. 4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne 26. 5. 2019 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále též„ právní předchůdce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 45 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 22,68 %, s měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč a s pojistným ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných do 17. dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Dle čl. VII odst. 8 smlouvy činí smluvní pokuta za prodlení splatné splátky úvěru 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku činí 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení činí 100 Kč (viz cit. smlouva). Před poskytnutí úvěru právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů sdělených žalovaným v rámci smlouvy. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání ve společnosti [právnická osoba] činí 25 000 Kč, bydlí ve vlastním domě, jeho celkové výdaje činí 4 500 Kč a nemá žádné další finanční závazky v podobě splátky hypoték, jiných úvěrů apod. (viz cit. smlouva). Žalovaný finanční prostředky čerpal opakovaně, a to v celkové výši 160 619 Kč. Žalovaný celkem uhradil 109 087 Kč, na jistině ke dni 18. 10. 2022 dluží 58 308,15 Kč (viz tabulka čerpání úvěru – platební historie). Žalovaný následně již ničeho neuhradil, a to ani na předžalobní upomínku ze dne 3. 4. 2023 (viz výzva před podáním žaloby). 5. Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [anonymizována čtyři slova] pohledávku za žalovaným postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z. žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 16. 12. 2022. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 45 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit společně s úrokem ve výši 22,68 %, s měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč a s pojistným ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných do 17. dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Mezi účastníky bylo nesporné samotné uzavření smlouvy, žalovaný nicméně namítal, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost. 11. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr. K tvrzení žalovaného, že úvěruschopnost nebyla řádně posouzena, žalobkyně sdělila, že veškeré informace ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného již přiložila k žalobě, přičemž s ohledem na shora uvedené bere žalobu částečně zpět, kdy nadále požaduje jen dlužnou jistinu. U jednání pak žalobkyně po procesním poučení ze strany soudu doplnila, že od jejího právního předchůdce má pouze informaci, že nahlížel do databáze SOLUS. 12. Jak vyplývá z právní úpravy a na ni navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), žalobkyně, resp. její právní předchůdce, který poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Právní předchůdce se spokojil toliko s příjmy a výdaji uvedenými žalovaným, aniž by tyto údaje blíže zkoumal a ověřil. Nevyžádal si například pracovní smlouvu, výplatní pásky či výpis z bankovního účtu, podle nichž by mohl ověřit výši příjmů uvedenou žalovaným. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že bydlí ve vlastním domě, z čehož lze vyvodit, že jeho měsíční náklady na bydlení nebyly v době uzavření smlouvy vysoké, žalobkyni je však nutno vytknout, že tyto náklady rovněž nikterak její právní předchůdce neověřoval, a pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce prováděl lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), tak k těmto tvrzením rovněž nepředložila žádné důkazy. 13. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce nesplnil svou po