19 C 78/2023-25 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 000 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou dle tvrzení žalobkyně účastníci uzavřeli dne 7. 1. 2022 distančním způsobem prostřednictvím internetu a na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit do 17. 3. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 500 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou pěti splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Žalovaná částka je tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 500 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 500 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně předložila žalovaným nepodepsanou smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne 7. 1. 2022 (dále jen„ smlouva“), z níž vyplývala povinnost žalobkyně poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a povinnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 70 dnů od čerpání úvěru a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, a to v pěti splátkách ve výši 5 100 Kč Smlouva byla podepsána SMS podpisem dne 7. 1. 2022 (viz smlouva o podnikatelském úvěru). Na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla dne 7. 1. 2022 připsána částka 15 000 Kč z účtu [anonymizována dvě slova] (viz potvrzení o provedené platbě, sdělení [právnická osoba], ze dne 3. 5. 2023). 4. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 3. 2022 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky do tří dnů. Zásilka byla předána k poštovní přepravě žalovanému téhož dne (viz výzva k úhradě, podací lístek). <i>5. Podle § 562 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se prostřednictvím webové stránky [webová adresa] nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů a tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru, poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo, čímž uzavřel s žalobkyní dne 7. 1. 2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž mu žalobkyně poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. 8. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalovaném, z čehož lze usuzovat, že na jejích webových stránkách byly vyplněny registrační údaje žalovaného, žalobkyně však neprokázala, že se žalovaný do uživatelského účtu v elektronickém systému žalobkyně zadáním uživatelského jména a kódu přihlásil a v něm vyplněním požadovaných údajů požádal o úvěr, tedy učinil nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně následně akceptovala. 9. Žalobkyně byla proto vyzvána usnesením č. j. 19 C 78/2023-18 ze dne 11. 4. 2023, aby svá tvrzení ohledně průběhu kontraktačního procesu doplnila. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a svou neúčastí u jednání se pak vzdala i možnosti být soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena a vyzvána k doplnění chybějících tvrzení a označení důkazů přímo u jednání. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy o podnikatelském úvěru, z níž by vyplývala povinnost žalovaného úvěr vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu. 10. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž právní důvod poskytnutí prostředků prokázán nebyl. <i>11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit i bez zbytečného odkladu.</i> <i>13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Při absenci závěru o uzavření smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi účastníky posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalovaný se obohatil bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Soud tak zavázal žalovaného k zaplacení částky 15 000 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že by se žalovaný zavázal k povinnosti platit poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu. 16. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku. 17. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 30. 3. 2022, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 4. 4. 2022. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů (tj. do 7. 4. 2022). Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 8. 4. 2022 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (11,75 %). Soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení v požadované výši 11,75 % ročně, avšak pouze z přiznané částky 15 000 Kč za dobu od 8. 4. 2022 do zaplacení a ve zbytku, tj. ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 000 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do 7. 4. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z nepřiznané částky 13 000 Kč ode dne 8. 4. 2022 do zaplacení, žalobu zamítl. 18. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 6 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 31 722,65 Kč (zahrnující jistinu, poplatek, smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 16 892,87 Kč (zahrnující jistinu a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) 53 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 47 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 6 % (53 % úspěch – 47 % neúspěch = 6 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 120 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč (3× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a 21 % DPH ve výši 252 Kč z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 154,30 Kč (6 % z 2 572 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. 19. Stanovené platební povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.