36 C 191/2023-35 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 16. 1. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla půjčku ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 136 Kč (celkem tedy částku ve výši 27 136 Kč) v 53 týdenních splátkách ve výši 512 Kč. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy uhradila pouze částku ve výši 2 900 Kč. Předmět žaloby představuje nedoplatek jistiny půjčky 16 000 Kč a zůstatek neuhrazeného souhrnného poplatku 8 236 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] ke dni [datum] smluvně postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a ta ji následně postoupila žalobkyni. 2. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalované na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř.), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání. 3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] byla dne 16. 1. 2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 136 Kč (celkem tedy částku 27 136 Kč) splatit v 53 týdenních splátkách ve výši 512 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku půjčky. Na zadní straně listiny, na níž byla smlouva sepsána, byly natištěny smluvní podmínky smlouvy o půjčce. V článku 5 smluvních podmínek bylo uvedeno, že žalovaná a právní předchůdce žalobkyně se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené žalovanou se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky. [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a ta na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. 4. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,33 % ročně (Přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR). 5. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, aplikoval z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>9. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.</i> 11. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 16. 1. 2008 uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalované přenechala peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Žalované podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to do 21. 1. 2009 (v 53 týdenních splátkách). [právnická osoba] následně pohledávku za žalovanou s příslušenstvím na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a ta na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. 12. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dosud zaplatila 2 900 Kč, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek ve výši 11 136 Kč. Na jistinu tedy zbývá dle tvrzení žalobkyně uhradit částka ve výši 16 000 Kč a na souhrnný poplatek částka 8 236 Kč. Právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 11 136 Kč na dobu 53 týdnů představuje úrok ve výši 68,28 % ročně (11 136/53 16 000). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 13. V projednávané věci dohodnutá výše úroků více než pětinásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,33 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (§ 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). 14. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalované. Částkou 2 900 Kč, kterou žalovaná na úhradu půjčky dosud zaplatila, tak žalovaná v celém rozsahu plnila na jistinu ve výši 16 000 Kč a dluh na jistině tak činí 13 100 Kč (16 000 900), přičemž k zaplacení této částky soud žalovanou výrokem I zavázal. Požadovala-li žalobkyně na jistině dalších 2 900 Kč, soud žalobu ohledně této částky zamítl, neboť platbami žalované byla již jistina v tomto rozsahu zaplacena a na zaplacení úroku (žalobkyní označen jako souhrnný poplatek) žalobkyni právo nevzniklo. 15. Nezaplatila-li žalovaná splátky ve stanoveném termínu, ocitla se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento týden podle § 517 odst. 2 obč. zák. (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění). Žalobkyně požadovala přiznat zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období, ovšem pouze z částky 13 100 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vznikl nárok. Ohledně úroku z prodlení z dalších 2 900 Kč žalobu zamítl (výrok II rozsudku). 16. Jelikož měli účastníci ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 54 %), soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků (výrok III).