36 C 21/2023-117 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala vrácení zápůjčky ve výši 130 000 Kč, kterou žalovanému, v té době svému partnerovi, po dohodě poskytla v dubnu 2018 na výstavbu jeho domu, v němž spolu chtěli bydlet. Částku 130 000 Kč získala z úvěru od [právnická osoba], a předala ji žalovanému s tím, že se dohodli, že jí ji vrátí i se smluvním úrokem, který zaplatila úvěrující bance. Vedle jistiny zápůjčky proto požadovala i zaplacení úroku z úvěru ve výši 37 745 Kč. Z částky 167 745 Kč (jistina 130 000 Kč + úrok 37 745 Kč) žalobkyně dále požadovala 15% p.a. úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Před jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 1 938,45 Kč včetně žalovaného úroku z prodlení z této částky, proto soud řízení ohledně této částky zastavil bez ohledu na stanovisko žalovaného (§ 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř.). 3. Žalovaný potvrdil, že účastníci byli do [datum] partneři. Během společného soužití postavil dům, který je jeho výlučným vlastnictvím. Odmítl však, že by se žalobkyně jakkoliv podílela na financování jeho výstavby. Stavbu financoval ze svého hypotečního úvěru ve výši 1 680 000 Kč a z peněz od otce. O žalobkyní tvrzeném úvěru nevěděl a tvrzených 130 000 Kč od ní nepřijal. 4. Žalobkyně v řízení prokázala, že se dohodla s [právnická osoba], na poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč, který jí byl podle úvěrové smlouvy vyplacen na běžný účet a splátky ve výši 2 145 Kč hradila automatickým převodem z běžného účtu na účet úvěrový. Za zpracování úvěru zaplatila poplatek ve výši 490 Kč formou zápočtu na jistinu úvěru při jejím čerpání (úvěrová smlouva, výpisy z účtu žalobkyně). Dne [datum] jí byla z úvěrového účtu připsána na její účet částka 149 510 Kč. Dne [datum] žalobkyně ze svého účtu 130 000 Kč v hotovosti vybrala (výpis z účtu). Na úvěr žalobkyně uhradila jistinu 150 000 Kč, úrok ve výši 46 058,27 Kč a úrok z prodlení ve výši 0,36 Kč (sdělení [právnická osoba]). 5. Žalobkyně tvrdila, že účastníkům při stavbě domu došly peníze a nabízela se jediná možnost, že si vezme úvěr ona. S žalovaným se dohodli, že si vezme úvěr v maximální možné bankou nabídnuté výši. [příjmení] jí poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč, 20 000 Kč si na účtu nechala a 130 000 Kč vybrala a předala žalovanému, aby mohl dostavět dům, protože chyběla fasáda, omítky, podlahy, výmalba, koupelny a kuchyň. Na co konkrétně peníze žalovaný použil, nevěděla. 6. Žalobkyně tvrdila, že částku 130 000 Kč žalovanému zapůjčila. <i>7. Dle § 2390 z. č. 89/202 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Dle § 2392 o. z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.</i> 9. Pokud žalobkyně tvrdila, že částku 130 000 Kč žalovanému zapůjčila, tj. uzavřela s ním smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., bylo na ní, aby tvrdila a prokázala, že žalovanému částku předala s tím, že bude vrácena, a kdy a za jakých podmínek ji měl žalovaný vrátit. K prokázání těchto skutečností navrhla svůj účastnický výslech a výslech dvou svědkyň. Navržené svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] (matka žalobkyně) a [jméno] [příjmení] (přítelkyně žalobkyně) měly veškeré informace o zápůjčce jen od žalobkyně. 10. Žalobkyně však od počátku řízení neměla vyjasněny podmínky návratnosti zápůjčky. 11. V žalobě tvrdila, že částku 130 000 Kč poskytla žalovanému návratně v den, kdy je vybrala z banky. Měl jí ji podle dohody vrátit včetně úroku, který se zavázala zaplatit bance za poskytnutí úvěru. Účastníci se podle žaloby nedohodli, kdy má být zápůjčka vrácena, proto žalobkyně smlouvu o zápůjčce vypověděla. 12. V písemných doplněních žaloby žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že zápůjčku žalovanému poskytla na dostavbu domu, ale už ne v den výběru, ale o 14 dní později, protože mezi nimi došlo ke konfliktu, kvůli kterému se na nějaký čas přestěhovala se synem k matce. 13. U prvního jednání žalobkyně uvedla, že před sjednáním úvěru v bance se s žalovaným vůbec nedomlouvali, že by jí měl částku 130 000 Kč vracet. Vrácení požadovala, protože před předáním peněz mezi nimi došlo ke konfliktu, a přestože se k žalovanému vrátila, už vztahu nevěřila, proto požadovala, aby jí v případě rozchodu vrátil 130 000 Kč a úrok, který musela bance za poskytnutí úvěru uhradit. Žalovaný s tím podle ní souhlasil. Žalovaný jí podle dohody měl jednorázově zaplatit 130 000 Kč a úrok jen v případě, že se rozejdou a bude se muset z domu odstěhovat. 14. Ve své účastnické výpovědi však žalobkyně v rozporu s výše uvedeným uvedla, že s žalovaným byli již předtím, než požádala v bance o úvěr, dohodnuti, že úvěr bude splácet on tak, že jí bude posílat peníze na splátky na její účet, protože dům je jeho a ona v té době byla na rodičovské dovolené a neměla příjmy. Dohodli se, že žalovaný splatí úvěr celý, přestože mu z něj předala jen 130 000 Kč a 20 000 Kč si nechala. 15. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nebyla schopna podmínky návratnosti částky 130 000 Kč přesvědčivě vysvětlit, popisovala je pokaždé jinak, přičemž její verze nemohly vedle sebe obstát. Tvrzení, že si účastníci sice dohodli, že žalovaný žalobkyni 130 000 Kč vrátí, ale už si nedohodli kdy (žaloba), neobstojí vedle tvrzení, že byli dohodnuti, že žalovaný žalobkyni vrátí jednorázově vše, co se zavázala zaplatit bance v úvěrové smlouvě (jistinu a smluvní úrok), v případě, že se rozejdou a žalobkyně se bude muset odstěhovat z domu (1. jednání), přičemž obě tyto verze žalobkyně popřela ve své účastnické výpovědi, když uvedla, že účastníci byli od počátku dohodnuti, že žalovaný bude úvěrové splátky hradit. 16. Přestože žalobkyně neměla jasno, jak se s žalovaným na vrácení zápůjčky dohodla, jí navržená svědkyně [jméno] [příjmení], která o zápůjčce věděla od ní, věděla, že žalovaný měl žalobkyni posílat peníze na úvěrové splátky. Tvrzení žalobkyně se v průběhu řízení vyvíjela, přičemž svědkyně potvrdila její poslední verzi. Uvedené činí svědeckou výpověď nevěrohodnou stejně jako další detaily, které svědkyně ve své výpovědi uvedla. Popsala nejen detaily dohody o zápůjčce a poskytnutí úvěru, ale i detaily konfliktu účastníků, k němuž došlo před pěti lety. 17. Matka žalobkyně podmínky návratnosti zápůjčky neznala. Uvedla jen, že žalovaný měl peníze vrátit. 18. Neslučitelné rozpory mezi tvrzeními a účastnickou výpovědí žalobkyně, nevěrohodná svědecká výpověď [jméno] [příjmení] a výpověď [jméno] [celé jméno žalobkyně], která nevěděla, na čem byli účastníci dohodnuti, soud vyhodnotil tak, že žalobkyně tvrzenou zápůjčku neprokázala. 19. Pominout nelze ani fakt, že tvrzením žalobkyně neodpovídal zjištěný skutkový stav. Podle poslední verze žalobkyně měl žalovaný zápůjčku splácet zasíláním úvěrových splátek na její účet, protože ona neměla příjmy. Sama žalobkyně však uvedla, že žalovaný žádnou ze splátek nezaplatil a všechny splátky platila ze svého, což ostatně potvrzují výpisy z jejího účtu. Z výpisů z účtu žalobkyně za duben 2018 a následující měsíce vyplývá, že na účet byly každý měsíc připisovány jen rodičovský příspěvek ve výši 7 000 Kč a mzda z [anonymizováno] zpravidla v rozpětí 8- 10 000 Kč, přičemž na účtu bylo vždy dostatek finančních prostředků k zaplacení úvěrových splátek. Nabízí se tedy otázka, proč žalovaný, pokud se tak s žalobkyní dohodl, úvěrové splátky nehradil a žalobkyně je po něm nepožadovala? Na uvedenou otázku neměla žalobkyně uspokojivou odpověď. Tvrdila-li, že žalovaný měl výdaje se stavbou, tak ty měl i před tvrzenou dohodou o zápůjčce a žalobkyně splátky po žalovaném nepožadovala ani po dokončení výstavby domu v prosinci 2018, přitom rozešli se až [datum]. Současně skutečnosti neodpovídá ani tvrzení žalobkyně, že žalovaný měl úvěrové splátky hradit, protože byla bez příjmu. Z výpisů z účtu vyplývá, že měla na úvěrové splátky dostatek finančních prostředků. 20. Existence tvrzené smlouvy o zápůjčce tak byla významně zpochybněna už jenom tím, že se účastníci podle ní nikdy ani nezačali chovat. 21. Žalovaný žalobkyní tvrzenou zápůjčku vyvracel tvrzením, že o žádném úvěru nevěděl, žádné finanční prostředky od žalobkyně nepřevzal a na výstavbu domu je ani nepotřeboval, protože výstavbu domu financoval sám se svým otcem. 22. Ve své účastnické výpovědi však žalovaný připustil, že o úvěru žalobkyně věděl. Podle něj však z něho měla hradit opravu auta, které nabourala, přičemž on odmítl opravu hradit. Uvedené vyvolalo mezi účastníky konflikt, po kterém žalobkyně bydlela se synem nějakou dobu u své matky. Žalovaný popsal, že během odloučení účastníků nechal rozbité auto za otcovy peníze opravit, prodal ho otci a koupil pro žalobkyni auto nové. Nic za to po žalobkyni nechtěl a o peníze z úvěru se více nezajímal. Při rozchodu účastníků toto vozidlo žalobkyni za 10 Kč prodal, aby mohla vozit syna do školky. 23. Ve své výpovědi tak žalovaný nejenže vyvrátil své tvrzení, že o úvěru nevěděl, ale současně soud neuvěřil ani jeho vysvětlení, že peníze z úvěru, byť byl čerpán na opravu vozidla, nepoužil a n