36 C 9/2023-70 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 35 546 Kč představující podle žaloby jistinu ve výši 33 656 Kč, smluvní pokutu do zesplatnění ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 36 546 Kč za dobu od 18. 6. 2022 do 14. 9. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 35 546 Kč za dobu od 15. 9. 2022 do zaplacení, dále částky ve výši 7 022,96 Kč představující smluvní pokutu po zesplatnění, úroku ve výši 64,61 % ročně z částky 29 858,24 Kč za dobu od 18. 6. 2022 do 11. 7. 2022 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 29 858,24 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 101 203 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,61 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 003 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2022. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 16. 6. 2022 k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku ve výši 2 003 Kč, po zesplatnění uhradil částku ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 11. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, potvrzení o odeslání částky 1 Kč ze dne 10. 2. 2022 s [variabilní symbol] a poznámkou„ Pojistena pujcka [číslo]. Podpisovy kod a identifikace klienta pro poskytnuti spotřebitelského uveru. [právnická osoba] IC: [číslo]“ na bankovní účet žalovaného. Dne 10. 2. 2022 byla žalovanému na telefonní [číslo] zaslána SMS„ PojistenaPujcka: Vazeny kliente, na Vas BU jsme odeslali platbu ve vysi 1 Kc. VS této platby použijte jako podpisovy kod pro odpovedni SMS na tuto zpravu ve tvaru: Souhlasim Jmeno Prijmeni PodpisovyKod“. Dne 11. 2. 2022 byla doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru ve tvaru:„ Souhlasím [celé jméno žalovaného] V.S. [číslo]“ z telefonního čísla [číslo]. Jedinečným kódem [číslo] byla poté smlouva o úvěru dne 11. 2. 2022 v 10:40 hod. podepsána. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným písemnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a to v souladu s § 562 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.). Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, předložil výpis ze svého účtu a zasláním SMS kódu projevil svou vůli být vázán úvěrovou smlouvou (smlouva o úvěru, výpis z účtu žalovaného ze dne [datum] a ze dne [datum], kopie občanského průkazu, potvrzení o odeslání 1 Kč, potvrzení o zaslané SMS a potvrzení o přijaté SMS). 4. Na účet žalovaného byla dne 11. 2. 2022 připsána částka 30 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru), na kterou žalovaný uhradil částku 3 003 Kč (karta klienta). 5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací činilo skóre žalovaného 249 bodů odpovídající kategorii I. (166 - 315), znamenající nízké body do interní Score Card a„ vyšší riziko“, kdy úvěr bývá výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy s žádnou částkou po splatnosti. Žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy podepsal žalobkyní předpřipravené formulářové prohlášení klienta, v němž mimo jiné uvedl, že si je vědom sjednaných úroků a považuje je za přiměřené, že nemá žádné dluhy, že není v úpadku apod., a že veškeré poskytnuté údaje jsou„ pravdivé a úplné.“ Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil 34 000 Kč, přičemž z výpisu z účtu žalovaného předloženého žalobkyní ze dne 8. 11. 2021 vyplývá, že žalovaný obdržel mzdu ve výši 18 077 Kč a z výpisu z účtu žalovaného ze dne 10. 12. 2021 vyplývá, že žalovaný obdržel mzdu ve výši 33 682 Kč. V kolonce výdaje žalovaného je v hodnotícím formuláři uvedena částka 3 860 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, stejně jako u počtu dětí v domácnosti, u spoření a splátek. U ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby, apod.) je uvedena rovněž nula. Žalovaný mezi svými výdaji uvedl náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč, což obvyklým výdajům samostatně žijící osoby za bydlení neodpovídá, proto měly být tyto výdaje zdůvodněny a doloženy. Žádné relevantní důkazy, z nichž by vyplývalo, že se žalobkyně blíže zabývala výdaji žalovaného však ani na výzvu soudu předloženy nebyly. <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy</i> <i>8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek. 12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s