44 C 250/2023-16 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky od prvního dne následujícího po splatnosti zápůjčky do zaplacení. K důvodům uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce částky 60 000 Kč, která měla být žalovaným uhrazena do 50 dnů od uzavření smlouvy. Žalovaný splacení dluhu stále oddaluje, proto byla žalobkyně nucena se obrátit v této věci na soud. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce finančních prostředků (dále jen„ Smlouva“), kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Splatnost půjčky byla sjednána do 50 dnů od uzavření Smlouvy (viz smlouva o zápůjčce finančních prostředků ze dne [datum] spolu s účastnickou výpovědí žalobkyně). Tato zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. V čl. II odst. 4 Smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky nebo její části je žalovaný povinen uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny jdoucí od prvního dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky až do zaplacení (viz smlouva o zápůjčce finančních prostředků ze dne [datum]). Žalobkyně poskytla dne [datum] žalovanému částku ve výši 60 000 Kč na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet] (viz potvrzení [právnická osoba] o provedení platby ze dne [datum]). Na výzvy žalobkyně k zaplacení dlužné částky žalovaný nijak nereagoval (viz účastnická výpověď žalobkyně). Žalobkyně ve své účastnické výpovědi popsala okolnosti uzavření Smlouvy, ujednání o splatnosti zápůjčky i následná jednání účastníků o jejím vrácení. Výpověď žalobkyně soud shledal zcela věrohodnou a autentickou, když žalobkyně skutečnosti popisovala zcela přirozeně a bezprostředně reagovala na dotazy soudu. <i>4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>8. Podle § 577 občanského zákoníku je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>9. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 10. Z hlediska právního posouzení skutkového stavu vznikl mezi žalobkyní a žalovaným závazkový vztah, a to smlouva o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peníze, aby je použil dle libosti a po sjednaném čase vrátil. Jednalo se o neúplatnou peněžitou zápůjčku, když za její poskytnutí nebyl sjednán poplatek ani úroky (§ 2392 odst. 1 občanského zákoníku). Neuhrazením zápůjčky ve sjednaném termínu do 50 dnů od uzavření smlouvy, tedy do [datum], porušil žalovaný své povinnosti ze Smlouvy a závazek žalovaného se stal splatným. Na základě výše uvedených skutečností soud shledal nárok žalobkyně na navrácení finančních prostředků ve výši 60 000 Kč důvodným a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou pohledávku. 11. Protože žalovaný žalobkyni zapůjčené finanční prostředky nevrátil ve sjednané lhůtě splatnosti (do [datum]), dostal se dnem následujícím ([datum]) do prodlení se zaplacením částky 60 000 Kč, pročež počínaje tímto datem až do zaplacení žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky. Žalobkyně požadovala po žalovaném v souladu se smlouvou úrok ve výši 0,25 % denně z dlužné částky, což odpovídá úroku ve výši 91,25 % ročně. Takto vysoký úrok z prodlení soud shledal sjednaným neplatně dle § 588 občanského zákoníku, neboť jeho výše je tak nepřiměřeně vysoká, že ji lze označit za v rozporu s dobrými mravy. Dle § 577 občanského zákoníku soud přiznal úrok z prodlení tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran a stanovil jej v zákonné výši, uvedené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 15 % ročně z dlužné částky. 12. Rozdíl mezi žalobním návrhem na úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení soud ze shora popsaných důvodů zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně v řízení prokázala splnění podmínky podle § 142a odst. 1 o. s. ř., když v rámci jejího účastnického výslechu bylo prokázáno, že žalovaného k vrácení zapůjčených finančních prostředků opakovaně vyzývala. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo nutné k datu jednání soudu kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 64 142,47 Kč (jistina + kapitalizovaný úrok z prodlení 4 142,47 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 85 200 Kč (60 000 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 25 200 Kč). Co do vyjádření v procentech procesní úspěch žalobkyně v řízení činil 75,3 %, přičemž neúspěch činil 24,7 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 50,6 % Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, z něhož má žalobkyně právo na náhradu 50,6 %, tedy na částku 1 516 Kč. 14. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.